Teta Jana pořídila chalupu, tak jsme se jeli podívat.
Nejeli jsme do Rakouska, jeli jsme do Ádru. Pršelo o trochu méně, než tam, o trochu více, než jsme čekali. A co už.
Tak jsme zase vyrazili s rajčaty na výlet. Na koupání to moc nebylo, nejenže byla voda dál, ale ono jí dostatek padalo i z nebe. Ale tak nějak nám to vůbec nevadilo!
Taxme jeli na Šumavu. Zjistili jsme, že tam nic pěkného není. Teda leda ty šutry ve Vydře. A roura pod silnicí. Ale jinak hrůza. A tak jsme raději neděli věnovali malebnému pošumaví, které má, narozdíl od postsněhové, ochranáři zprzněné Šumavy, co nabídnout!
Tak zatímco loni i předloni jsme byli v Křemži, letošní ročník Setkání přátel a dětí tělocvikářů se konal u Nové Pece, hned na břehu jihočeského móře…
Ozziprůzkum údolí hrejkovického potoka (aneb „malé židovky“), kde po deštích bylo vody nad kotníky a děti to stejně celé ušly pěšky…
Při úklidu se našlo spousta zajímavých věcí. Kompoty šly sice z 95% do nové biopopelnice, ostatní však zůstalo. Krom vínového minibusu (Čína), landroveru (Hong Kong), červeného Polonezu (snad Polsko) a Triumphatoru (předválečné Německo cca 1927) jsou to poklady poctivé československé výroby!
Bylo třeba si vyčistit hlavu údernou prací. Neb na nás vyšla „chodba“, spojilo se užitečné s užitečným a jedním vrzem došlo i na archivní bordel v kočárkárně a 3D puzzle ve sklepě, kterýžto prošel kompletní renovací.
Po Vánocích by si jeden odpočnul, ale lidi ho nenechaj. Pořád nějaký návštěvy. Ať už z Otavský nebo z Kunnunnury.
Bylo třeba dobrat starou dovolenou, a tak kam jinam jet, než do turistického centra, kde je těsně před Vánoci na vymření…
Odpolední výlet na východ, tam, kde mají čápy, ale nemají kramle. Za zpřístupnění vertikály děkujeme středočeské úderné jednotce s akuvrtačkou a žíněmi.
To bylo tak. Blížil se termín LMTV, jenže Bouřka měl naplánován pobyt na jednom vechtru. A tak jsme LMTV vymysleli v Hamrech, což je co by kamenem dohodil z Hojsovky. Na Hojsovce má chalupu Markéta. Markétu všichni známe. Chalupa je pěkná. A tak jsme jeli na chalupu…
…a Černé jezero
…a tunel na Špičáku
…a sněžilo a sněžilo a my měli zimní gumy ještě na internetu
Tak jsme konečně zase vytáhli draka. Ale vítr foukal na draka. Teda nefoukal na draka. Furt padal a děti běhaly a zvedaly a běhaly a zvedaly až chtěly jet už domů. V sobotu jsme vytáhli holky na výlet. Cílem měl být vrch nad mlhou, zalitý sluncem. Rozhledna se snažila, ale nad mraky se opravdu nevytáhla. Mimochodem, ta na Koňském vrchu je jedna z devíti měřičských věží postavených v roce 1941. Druhá je třeba na Kamýku, kterou jsme shodou okolností navštívili v neděli. Skvělé výhledy, Šumava, Brdy, a dokonce i Alpy, se také nekonaly…
Po roce opět na místě činu. Skupina maniakálních tělocvikářů a dětí, které nikdo nedokáže spočítat, protože se neustále množí. Výlety, rafty, katamarány, šlapadla, radiostopovačka, O.B. na K-J a mnoho dalších aktivit nahuštěných do jednoho týdne mezi Kletí a Klukem.
Soumarák je díky byrokratickému systému namáčení lodí do Vltavy krásně klidné a v podstatě prázdné místo. Slunce se občas ukázalo, déšť se také předvedl v plné síle a řopíky? Ty tam stojej a stát budou…
Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi…
Byl to dannyho nápad, uspořádat v jedné cihelně prekiontrický den dětí. A věru, v odpadky vybaveném areálu se děti vskutku dobře zabavily, takže jsme je nemuseli ani moc hlídat. Každé si našlo svou hračku a zbyl tak čas na kořbu i buřty. První spinkák v Krabičce se ostatně také povedl, noční nakopalypsa nás v podstatě minula. Druhý den jsme tedy s M.i.Xojc chlapy vyrazili dobýt českou Mekku…
Kdysi dávno, v minulém tisíciletí, existoval jeden oddíl, a ten si říkal „Brontíci“, milé děti. Nebyli to žádní sralbotkové a výpravy, třídeňáky a tábory patří k stále těm nejhezčím vzpomínkám na školní léta. Kdo by to byl řekl, že ten čas tak poletí a že od poslední společné akce uběhlo více než 22 let…
Jaro dostalo po držce a do našeho kraje drze vrthlo léto. Prodloužený víkend jsme nijak neplánovali a užívali si vedra zcela bez okolků! Sobota výlet do kraje novoborkamanského, neděle na Budách, pondělí pokus o čarodejnice a první máj na kolech…
Rádio hlásilo, že bude sluníčko a nejmíň 15°C. Tak jsme vyrazili na jihozápad. Jenže, my čekali jaro a zatim přišel chlad. Kdo by to byl řekl, že unosíme z konce dubna ještě tolik hadroví! A to jak v Lébergu v zoologické, tak v Cvízlu v naturparku, natožpak ve vymrzlé muzejní lokomotivně…
V sobotu kolem páté ráno nás probudili Čermáci, ať prý jedem na Zlatou louku na bledule. A no tak teda jakože jo. A v neděli jsme zase vyrazili za Andělem Strážcem…
Páč nám minulou sobotu buřty od Kamýku móc chutnaly, udělali jsme takové malé repete! Ve stejnou dobu, na skoro stejném místě, ale s úplně skoro jinou posádkou…
Bylo mrazivno, slunečno a sněhovno. Vytáhli jsme ozzidla kus od Písku a stálo to za to. Nejvíc asi ty první letošní buřty!
Matky s dětmi vyrazily na čerstvé horské povětří. Ovšem po třech dnech chumelení jsme odsud museli zdrhnout, těžko bychom si pak zvykali na nudu a šeď maloměsta.
Nejdepresivnější dětské období roku zase přišlo, stresíky se hromadily, ale nakonec to všichni přežili bez úhony.
E.A.M se vydal Doležalojc na víkend do drsných šumavských luhů a hájů. Byl to věru hustodrsný výlet, zejména výlet na rozhlednu až do vesmíru.