Tak zatímco loni i předloni jsme byli v Křemži, letošní ročník Setkání přátel a dětí tělocvikářů se konal u Nové Pece, hned na břehu jihočeského móře…
Dva, tři kilometry pod Pískem, nějakých pár desítek metrů nad řekou Otavou, roste z prudkého svahu nadobyčejný smrk. Má mohutný kmen, větve jak menší stromy a z jeho vršku je krásný výhled na údolí a dokonce i část Písku. Jenže zdolat jej není nic jednoduchého. Poprvé jsme se na něj vysápali s Krabem 19.5. 2005. Teď, po mnoha letech, když už je stabilní lanochod minulostí, jsme ho opět zdolali s Ramónem. Nahoře je současná galerka, dole vzpomínková…
Krap nejel. Jýa nejel. Lukyňák nejel… …a dobře jim tak! Sedm hodin dřiny, 51km, mazlavě klouzavé bagno, křoviska, větviska, kopřiviska. Kalné vody až k přešmykači. No kdo by o to stál?! (pozn. po dlouhé době opět vytažen vodotěsný fotostroj. A ještěže tak!)
Ozziprůzkum údolí hrejkovického potoka (aneb „malé židovky“), kde po deštích bylo vody nad kotníky a děti to stejně celé ušly pěšky…
To jsme jednou vymysleli, že zkusíme projet relikt tochovické vlečky na Orlík. Jedná se přibližně o 15km bývalé trati sloužící k zásobování stavby hráze. Na konci devadesátých let byly koleje vytrhány a od té doby vlečka pustne. Zarůstá. Mokvá. Prostě výzva pro drsné bajkery, kteří opovrhují cykloštezkou!
Pár nask.e.novaných diáků, patrně z roku 2004. Ďouride a krabova postýlka.
Krabova postýlka je konec jednoho kratičkého sjezdíku u Otavy, místo, které dnes již po vykácení stromů neexistuje, ale dopad tam býval celkem měkký. Pokud tedy nebyl dopad mířen na hlavu a nenásledovalo bezvědomí…
Při úklidu se našlo spousta zajímavých věcí. Kompoty šly sice z 95% do nové biopopelnice, ostatní však zůstalo. Krom vínového minibusu (Čína), landroveru (Hong Kong), červeného Polonezu (snad Polsko) a Triumphatoru (předválečné Německo cca 1927) jsou to poklady poctivé československé výroby!
Bylo třeba si vyčistit hlavu údernou prací. Neb na nás vyšla „chodba“, spojilo se užitečné s užitečným a jedním vrzem došlo i na archivní bordel v kočárkárně a 3D puzzle ve sklepě, kterýžto prošel kompletní renovací.
Po Vánocích by si jeden odpočnul, ale lidi ho nenechaj. Pořád nějaký návštěvy. Ať už z Otavský nebo z Kunnunnury.
Blátozní separatistická vánoční vyjížďka po kopcích čížovskovrážských s klouzavým závěrem na levém břehu.
Bylo třeba dobrat starou dovolenou, a tak kam jinam jet, než do turistického centra, kde je těsně před Vánoci na vymření…
Po dvaceti dnech zpátky na místě činu! V plánu byla zejména grglace nitrošplhem, ale ta věc byla tak strašlivě mouřenínská, že ostatní vyměkli a zdrhli. Pan Jejdos dokonce až tak, že skončil u hovně.
Asi tak 25km od nás je opuštěný zámek, o který se dlouhá desetiletí poctivě starala armáda. Chtěli jsme jen nakouknout, ale tři hodiny byly nakonec málo a hlad nás vyhnal. Rozhodně jsme tu nebyli naposled!
No. Nejeli jsme na buřty na kopec, jeli jsme do ZOO v Plzni. Plná Krabička. Ale ne všichni byli v ZOO a ti co tam byli, nefotili.
Odpolední výlet na východ, tam, kde mají čápy, ale nemají kramle. Za zpřístupnění vertikály děkujeme středočeské úderné jednotce s akuvrtačkou a žíněmi.
To bylo tak. Blížil se termín LMTV, jenže Bouřka měl naplánován pobyt na jednom vechtru. A tak jsme LMTV vymysleli v Hamrech, což je co by kamenem dohodil z Hojsovky. Na Hojsovce má chalupu Markéta. Markétu všichni známe. Chalupa je pěkná. A tak jsme jeli na chalupu…
…a Černé jezero
…a tunel na Špičáku
…a sněžilo a sněžilo a my měli zimní gumy ještě na internetu
Tak jsme konečně zase vytáhli draka. Ale vítr foukal na draka. Teda nefoukal na draka. Furt padal a děti běhaly a zvedaly a běhaly a zvedaly až chtěly jet už domů. V sobotu jsme vytáhli holky na výlet. Cílem měl být vrch nad mlhou, zalitý sluncem. Rozhledna se snažila, ale nad mraky se opravdu nevytáhla. Mimochodem, ta na Koňském vrchu je jedna z devíti měřičských věží postavených v roce 1941. Druhá je třeba na Kamýku, kterou jsme shodou okolností navštívili v neděli. Skvělé výhledy, Šumava, Brdy, a dokonce i Alpy, se také nekonaly…
…pučil jsem si od Krábka sklíčko a je to tutovej hvězdomat!
A jak v květnu řekli, tak udělali. Jenže někteří se moc nepředvedli a vůbec nepřijeli. Simulace chřipky, simulace práce, no prostě kde jsou ty časy…
Náhoda přeje připraveným, a tak, byť by to bylo pro normálního člena PiDi pekelně z ruky, objevily dvě akce, které nám pěkně hrály do karet!
Po roce opět na místě činu. Skupina maniakálních tělocvikářů a dětí, které nikdo nedokáže spočítat, protože se neustále množí. Výlety, rafty, katamarány, šlapadla, radiostopovačka, O.B. na K-J a mnoho dalších aktivit nahuštěných do jednoho týdne mezi Kletí a Klukem.
Soumarák je díky byrokratickému systému namáčení lodí do Vltavy krásně klidné a v podstatě prázdné místo. Slunce se občas ukázalo, déšť se také předvedl v plné síle a řopíky? Ty tam stojej a stát budou…
Páč na poslední chvíli musela půlka T.E.A.Mu zůstat kvůlivá horečkám doma, druhá půlka vyrazila na plánovaný lesní pobyt v jednom zapadlém šumavském údolíčku alespoň o den později. Houby se před náma sice schovaly, ale jahody ne!
Před deseti lety kolem slunovratu jsme se byli podívat tady do tohodle města, a teď jsme šli zjistit, jak to tam po těch deseti letech vypadá…
Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi…
Byl to dannyho nápad, uspořádat v jedné cihelně prekiontrický den dětí. A věru, v odpadky vybaveném areálu se děti vskutku dobře zabavily, takže jsme je nemuseli ani moc hlídat. Každé si našlo svou hračku a zbyl tak čas na kořbu i buřty. První spinkák v Krabičce se ostatně také povedl, noční nakopalypsa nás v podstatě minula. Druhý den jsme tedy s M.i.Xojc chlapy vyrazili dobýt českou Mekku…
Jak jsem se předloni zařekl, že na Slavnostě nepudu, a loni tam opravdu nešel, tak letos bylo stanné právo odvoláno. Připravovatel programu se asi jednou dobře vyspal, a tak eso střídalo eso. Jablkoň, Vlasta Redl, Naven, Traband! A děti si to taky užily. V podstatě poprvé zažily pořádný koncert, zvlášť když na Naší nové kapele stály asi metr od beden…
Kdysi dávno, v minulém tisíciletí, existoval jeden oddíl, a ten si říkal „Brontíci“, milé děti. Nebyli to žádní sralbotkové a výpravy, třídeňáky a tábory patří k stále těm nejhezčím vzpomínkám na školní léta. Kdo by to byl řekl, že ten čas tak poletí a že od poslední společné akce uběhlo více než 22 let…
Jaro dostalo po držce a do našeho kraje drze vrthlo léto. Prodloužený víkend jsme nijak neplánovali a užívali si vedra zcela bez okolků! Sobota výlet do kraje novoborkamanského, neděle na Budách, pondělí pokus o čarodejnice a první máj na kolech…
Rádio hlásilo, že bude sluníčko a nejmíň 15°C. Tak jsme vyrazili na jihozápad. Jenže, my čekali jaro a zatim přišel chlad. Kdo by to byl řekl, že unosíme z konce dubna ještě tolik hadroví! A to jak v Lébergu v zoologické, tak v Cvízlu v naturparku, natožpak ve vymrzlé muzejní lokomotivně…
Vrátila se zima, a abychom celou sobotu neproleželi na gauči, vyrazili jsme na Tour de Hřiště. Zadáví, Ke Střáni, Lhůta, Ražnice a Smrkanice…
V rámci příprav Borkamana 2012 jsme vyrazili na gnozkaci terénu. A vyplatilo se, vytipované lokality celkem předčily naše očekávání!
V sobotu kolem páté ráno nás probudili Čermáci, ať prý jedem na Zlatou louku na bledule. A no tak teda jakože jo. A v neděli jsme zase vyrazili za Andělem Strážcem…