KUKULÍN

Tak zatímco loni i předloni jsme byli v Křemži, letošní ročník Setkání přátel a dětí tělocvikářů se konal u Nové Pece, hned na břehu jihočeského móře…

Ozziprůzkum údolí hrejkovického potoka (aneb „malé židovky“), kde po deštích bylo vody nad kotníky a děti to stejně celé ušly pěšky…

Prvomájový výlet na Zelený vrch. Skály, špagáty, cvičky, zvedáky, lezba, skoky, polety, hamaka…

Bylo třeba dobrat starou dovolenou, a tak kam jinam jet, než do turistického centra, kde je těsně před Vánoci na vymření…

Odpolední výlet na východ, tam, kde mají čápy, ale nemají kramle. Za zpřístupnění vertikály děkujeme středočeské úderné jednotce s akuvrtačkou a žíněmi.

To bylo tak. Blížil se termín LMTV, jenže Bouřka měl naplánován pobyt na jednom vechtru. A tak jsme LMTV vymysleli v Hamrech, což je co by kamenem dohodil z Hojsovky. Na Hojsovce má chalupu Markéta. Markétu všichni známe. Chalupa je pěkná. A tak jsme jeli na chalupu…

…a Černé jezero
…a tunel na Špičáku
…a sněžilo a sněžilo a my měli zimní gumy ještě na internetu

Tak jsme konečně zase vytáhli draka. Ale vítr foukal na draka. Teda nefoukal na draka. Furt padal a děti běhaly a zvedaly a běhaly a zvedaly až chtěly jet už domů. V sobotu jsme vytáhli holky na výlet. Cílem měl být vrch nad mlhou, zalitý sluncem. Rozhledna se snažila, ale nad mraky se opravdu nevytáhla. Mimochodem, ta na Koňském vrchu je jedna z devíti měřičských věží postavených v roce 1941. Druhá je třeba na Kamýku, kterou jsme shodou okolností navštívili v neděli. Skvělé výhledy, Šumava, Brdy, a dokonce i Alpy, se také nekonaly…

…no né, byli jsme i na výletě. Rozhledna a dolmen na Kbílu byly tentokráte naším cílem…

Babí léto, vůně borovic, opuštěný lom a smradlavé lezačky…

Megamonstrózní makabrozita na nejvyšším koníně v plzeňském pregionu.

 …odjeli na šumavu a celý víkend pobyli!

…a tak jsme prostě byli tejden v čudu

Po roce opět na místě činu. Skupina maniakálních tělocvikářů a dětí, které nikdo nedokáže spočítat, protože se neustále množí. Výlety, rafty, katamarány, šlapadla, radiostopovačka, O.B. na K-J a mnoho dalších aktivit nahuštěných do jednoho týdne mezi Kletí a Klukem.

Soumarák je díky byrokratickému systému namáčení lodí do Vltavy krásně klidné a v podstatě prázdné místo. Slunce se občas ukázalo, déšť se také předvedl v plné síle a řopíky? Ty tam stojej a stát budou…

Páč na poslední chvíli musela půlka T.E.A.Mu zůstat kvůlivá horečkám doma, druhá půlka vyrazila na plánovaný lesní pobyt v jednom zapadlém šumavském údolíčku alespoň o den později. Houby se před náma sice schovaly, ale jahody ne!

Před deseti lety kolem slunovratu jsme se byli podívat tady do tohodle města, a teď jsme šli zjistit, jak to tam po těch deseti letech vypadá…

Byl to dannyho nápad, uspořádat v jedné cihelně prekiontrický den dětí. A věru, v odpadky vybaveném areálu se děti vskutku dobře zabavily, takže jsme je nemuseli ani moc hlídat. Každé si našlo svou hračku a zbyl tak čas na kořbu i buřty. První spinkák v Krabičce se ostatně také povedl, noční nakopalypsa nás v podstatě minula. Druhý den jsme tedy s M.i.Xojc chlapy vyrazili dobýt českou Mekku…

Jaro dostalo po držce a do našeho kraje drze vrthlo léto. Prodloužený víkend jsme nijak neplánovali a užívali si vedra zcela bez okolků! Sobota výlet do kraje novoborkamanského, neděle na Budách, pondělí pokus o čarodejnice a první máj na kolech…

Rádio hlásilo, že bude sluníčko a nejmíň 15°C. Tak jsme vyrazili na jihozápad. Jenže, my čekali jaro a zatim přišel chlad. Kdo by to byl řekl, že unosíme z konce dubna ještě tolik hadroví! A to jak v Lébergu v zoologické, tak v Cvízlu v naturparku, natožpak ve vymrzlé muzejní lokomotivně…

Vrátila se zima, a abychom celou sobotu neproleželi na gauči, vyrazili jsme na Tour de Hřiště. Zadáví, Ke Střáni, Lhůta, Ražnice a Smrkanice…

Slunce odporně pálilo, tak jsme se zašili do hor, do nor.

V sobotu kolem páté ráno nás probudili Čermáci, ať prý jedem na Zlatou louku na bledule. A no tak teda jakože jo. A v neděli jsme zase vyrazili za Andělem Strážcem…

Zatímco E odjela na qildí bješkování, my T.A.M vyrazil s podporou Růžového komanda na paseky u Pasek. A samozřejmě hlavním atraktantem byla Tůba!

Páč nám minulou sobotu buřty od Kamýku móc chutnaly, udělali jsme takové malé repete! Ve stejnou dobu, na skoro stejném místě, ale s úplně skoro jinou posádkou…

Bylo mrazivno, slunečno a sněhovno. Vytáhli jsme ozzidla kus od Písku a stálo to za to. Nejvíc asi ty první letošní buřty!

Matky s dětmi vyrazily na čerstvé horské povětří. Ovšem po třech dnech chumelení jsme odsud museli zdrhnout, těžko bychom si pak zvykali na nudu a šeď maloměsta.

E.A.M se vydal Doležalojc na víkend do drsných šumavských luhů a hájů. Byl to věru hustodrsný výlet, zejména výlet na rozhlednu až do vesmíru.

Krásný podzimní den – ideální na výlet.  Rabí rozdělené na dvě půlky a lom hlídaný nevrlým staříkem.

Holčičičí týdenní výlet na Olešnou.

Po výletu do Bernardu jsme ještě zajeli k Parýzkojc na chatu. A co bylo supr, konečně jsme se dostali k tomu, že jsme spali ve stanu! No ale bez svíticích mků by to fakt nešlo. Mky jsou nutnost!

Danny pořádal slavnostní výstup v Humpolci, přímo na strážnici proti europivu, no a tak jsme tam tedy jeli. Nejdřív byl výstup, pak sestup a pak exkurze. I ochutnávka byla, sice jen na břáně navratnici, ale i tak – supr vejlet.

Týden pod Kletí,  na Kleti i za Kletí. Dvacet „dospělých“, dvacet dětí a jeden čičouch. Obrázkem proklik na normální fotky (zmenšitelné dle velikosti monitoru), a nebo tady ve velikosti 999.

Tak jsme po téměř třech letech vyrazili zase na Sendraž.  Peklu jsme se sice vyhli, ale zoočistec nás neminul. Nejlíp bylo stejně jako dycky na louce…

Ve středu bývá obvykle hic. A proto jsme jeli vyzkoušet nový, čerstvě napodruze napuštění puchejřák. Díky tomu bubunťáci začli tahat zelený nudle a díky tomu, a také predikci hnusného povětří, jsme nakonec na dny volna nejeli s Parýzkojc do Zbraslavic, ale zpátky na Buda. Bylo rozkošné počasí, na listopad. Tedy krom středy, to bývá obvykle hic…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

Melounojc alias Požilevelů si přivydělávají psaním románů do bajkových časopisů. A abychom viděli, jak profiredaktoři pracují, vnutili jsme se jim do vyjížďky, takže porád museli čekat, než zalepíme, než dojedem, taky na jídlo nám museli pučit, no prostě by to bez nás nezvládli!

Do Pasek je to přes písecké hory téměř přesně 12 kilometrů. Cestou tam na tahouna čeká 5 kopců, z toho dva echt nepříjemné. Ale dá se to udělat pod 45 minut. Jenže to, co předvedl od novodvorské Peťas, to už bylo fakt nechutné. No a to, co pak probíhalo na té šílené rouře, to už celkem zapadlo do stereotypu posledních čtyř týdnů. Odřeniny, spáleniny, špinavý huby a spinkák cestou dom…

Nejdřív jsme s Peťasem mysleli, že přilétnou SUPi, jenže SUPi nebyli a nebudou. A tak Bubunťák dostal Sputnika. A že na něm válí, hned první caiskojízdu zvládnul 16,5 kiláku. Kdo by to byl řekl?! No zato Ďuďu se předvedlo, neb čtyřikrát pustilo…

Protože jsme neobyčejně zámožní a už nevíme, jak prachy víc roztočit, rozhodli jsme se, že si třeba pronajmeme na víkend Konopiště. A protože bychom se tam v té obrovské haluzně sami nudili, řekli jsme i Baronům by s námi jeli (oni jediní mají dle jména dostatečnou společenskou úroveň na to, aby mohli bydlet na zámku). Takže jsme si dosyta užili ticha hradu, pohodlí zámeckých postelí, mnoha koncertů v podhradí a také několika soukromých prohlídek expozic, páč mačkat se s ostatními podřadnými návštěvníky, to se nám fakt ekluje…

..fotky z akcí:

…fotky z prohlídky:

Přesně po třech letech (jaká to ostuda) jsme jeli na tradiční třebčínské hody, do žlutého, řepkou vzkvétajícího srdce Hané. První večer jsme stihli slavnost s buřty, vatrou, kapelou, ohňostrojem a tombolou v Ohradě, sobotu jsme si užili (a někteří přetrpěli) návštěvu ZOlo a v neděli jsme se tak nějak už jen poflakovali (když jeden nepočítá 5 hodin v autě)…

Přesně po roce jsme podnikli remake našeho prvního výletu do Svobodek. Tentokráte jsme sice šli odjinud a jinudy, takže loňskou trasu jsme zkopírovali sotva 12%, ale Procházkům je to jedno, protože si stejně mysleli, že jsme přesně takhle šli i minule. Ráno jsme měli krapet zpoždění, asi tak dvě a půl hodiny, a tak jsme kopec zdolali až za poledního žáru. Z pěti posádek se ovšem k vrcholu výpravy (hospody) dobraly jen dvě, ale těm to bylo stejně prd platné…

Byli jsme tam ve třech před třemi lety, a tak jsme si to zopákli i ve čtyřech. A bylo to fajn!

Páč jsme se na víkend rozdělili na T.A.M a E., neb E. jelo do Prahy, tak T.A.M vyrazilo na Buda. A v sobotu odpoledne jsme vyrazili na pohodovou interdivizní sešlost pod smolotelským komínem. Po jeho zdolání jsme zdolali i Makovou horu, kde tedy žádný komín bohužel není, ale aspoň je tam výhled do kraje…

Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…

Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.

Původně jsme měli jet do Prachatic, na vítání občánků jsme ovšem plán změnili na remake vrcovického opejkání buřtů. Ale protože někteří členové měli problém po vítání vstát, tak jsme nakonec jeli na půl cesty mezi ony dva původní cíle – Skočický vrch, alias Hrad…

Výlet do Plzně hned za dvěma cíli.

..alternativní MTV v dobřanském pivovaře. 12 intervýstupů, 73 piv a několik buřtů..

V takový krásný podzimní den by byla škoda nikam nevyrazit, a tak jsme se po obědě sebrali, naložili ozzík do ozzidla a vyrazili ke kapličce se svatým Vincencem, odkud to byl na vrchol hor kousínek. Sotva jeden spinkák. Cházkojc měli dorazit v podstatě hned za námi, ale jaksi jim to i se zkratkou kolem vrcholu trvalo několik hodin. Ale západ slunce tedy aspoň stihli…

Přelom prvních podzimních měsíců jsme strávili v jedné malé chaloupce s velkou zahradou, na kterou shlíží hned tři komíny. Dal by se tomu také říkat Sněm vedení plzdi a pidi za účasti prvních dam. V pátek nás Bouřka protáhl všemi periferiemi onoho rozkošného břasského městysu, z nichž na každé straně čučí nějaký ten konín. A věru, třeba i taková  cesta pro buřty se díky stvolu z cihel protáhne na dvě hodiny.

Na rychlo vymyšlený a domluvený víkend za hranice jihočeského kraje z důvodu toho, „že má být hezky a přece nebudeme tvrdnout doma“. Takže děda Komárek měl pravdu. Když se na chvilku vyčasilo, tak jsme na zakázku vylezli na Ferdinanda, způsobili policejní poplach (co, způsobili, to všechno ta „pani s kabelkou“), potom nějaké to dámičkovské lezení. No a v pondělí vzhůru na hrad a do zahrad…

Konec září a klasický profil dne – ráno nádherné, jasno, sluníčko. Poledne krásné, jasno, sluníčko a teplo. Odpoledne – vyrážíme na výlet, zatahuje se. Jsme na výletě – zataženo, fouká vítr a možná i začne pršet.

Naštěstí se ale s dobytým vrcholem opět Slunce vrátilo a bylo krásně až do tmy. A pak už na to nebylo vidět…

Po roce opět v městě platanů…

Jedna bývalá komínářka nás pozvala na nedělní návštěvu jejich chaťuny nedaleko za Příbramí. A bylo to tam věru fajné, trampošky, bazén a člun s labutěma…

Celý rok se člověk těší na dovolenou, tak dlouho se ten čas k ní vleče, a pak „frrnnkk“ a zas je jeden zpátky doma. Tentokrát jsme spolu s vlastníky červeného auta vyrazili za hustých dešťů na daleký sever. Týden jsme strávili kus od skal českého švýcarska, u zeleného bazénu a na starém gauči.. ..a skoro co den, to výlet!

Aduš jsme zanechali na chatě  a vyrazili na točnu, ze které startoval Škapárek v hoblíku. Ale ještě před tím jsme si pěkně prošli město, dali si mrzinku a tak vůbec užili krásného letního dne v půli prázdnin…

Židova strouha je známa jako poslední kus divoké a nespoutané přírody. (Tady za humny). Občas do ní někdo vstoupí. Občas se z ní někdy i někdo dostane zpět do civilizace. Po některých odvážlivcích se našly ohlodané kosti, po jiných jen falešné zuby. My jsme se do tohoto děsivého kaňonu vydali jako první s ozzíky a dětmi. Musí se přece tužit! Ač nám došla voda a brzy i jídlo, přežili jsme…

Je tomu už 9 let, co jsme se vydaly na poslední dámskou kolojízdu v tomto složení.. .. Medvěd, Banán, Dáša a já. Nyní našich 9 dětí drobet odrostlo a my jsme opět vyrazily. Tentokráte na Pálavu.  Nebudu to moc opisovat.. ..jedním slovem paráda.  Sluníčko, vinice, sklípky, hospůdky, koupačka, povídání.. ..jo a ty kola samozřejmě!

Konečně dovolená! Uf. Týden na chalupě v Týnčanech utekl rychleji než vzduch z toho nového bazénu na Budách. Kraj je to magický a v rozpuku léta i poněkud drsný, obzvláště pokud chce člověk projít, nebo snad dokonce projet po nepříliš využívaných turistických stezkách. Některé úseky by si s Dusky trackem nezadaly. Ale zas tam bylo TICHO!

Po delším plánování jsme našli konjukci jednoho víkendu, kdy bylo možné přemístit do Středohoří dlouhodobě zapůjčenou postýlku (ve které žádné díťátko snad nikdy nespalo). Je to magický kraj chmele, kopců a hrádků! A fymo se dá vzít kamkoliv…

Na devátého máje každoročně připadá výročí  založení SČK. Díky Ungerhofovi Hugovi jsme se jako tradičně o den dříve mohli  podívat na morfolní trubínu v Dubenci. Vrcholu společně dosáhlo přes dvacet komínářů a komínářek.

No a po výstupu, se naše část divize podívala ještě na slavný vltavský meandr, kde snad již brzy bude stát nová tepelná elektrárna se 137m vysokým cihelným komínem.

Na mapě jsme našli bod, kde jsme ještě nebyli. Tak jsme tam vyrazili. Nikoho jsme nepotkali. Nikdo tam nebyl. Jen černý čuník nám přeběhl přes cestu…

Kdo by to byl řekl, že tady kousek, opravdu jen kousek, jsou taková pěkná místečka, kopečky, krpály a výhledy na Boubín. Ráno jsme naložili jsme ozzíky a v 9:30  se málem sešli na stanovených souřadnicích. Vystoupali jsme na kótu 640 a obklikou se opět vrátili zpět na souřadnice. Desetihodinový a osmikilometrový výlet jsme završili hranulkami na romantické zaplivané restaurační dvorku.

Byl to věru náročný víkend. Přijde jaro a člověk se může přetrhnout. V sobotu hřiště, maso, buřty, pivo, hřiště, kofola a spousta nachozených kilometrů s tlačením ozzíku. V neděli pro změnu ozzík v tahu a bahnění se směrem Xudoměři. Odtud na Hoorka a pak teprv dom. Ještě dneska se z toho léčíme a ozzík pořád ještě stojí zabahněn v předsíni. Není kdo by ho uklidil.

..tak trochu pracovní víkend v Benešově a na Konopišti (předložka vskutku vyjadřuje polohu)

..dost bylo propracovaných víkendů! Naložili jsme ozzíky, naložili jsme je do vlaku a hurá do Vrcovic a hurá na kopec Sýkorku opéct buřty!

..sváteční výlet vlakem do Březnice. No ano, bylo to poklidné dopoledne i odpoledne, krásně protrávené v zámeckém parku a taktéž na komínku a v komínku jednoho starého lihovaru. No a po práci jsme se ještě navíc vnutili do pikniku, který si pro sebe připravili Pubajs a Jana. Měli to dobré..

..a po roce opět na dovolené v Klení. Tentokrát ovšem v mírně pozměněném složení. Spíše ovšem rozšířeném..

..Neděle, 30 stupňů…kde jinde ji prolenošit, než na pláži s výhledem na Orlík.

..Protivínské slavnosti. Nejeli jsme sami. Stavil se u nás Robert s rodinkou, najedli jsme se a vyrazili. Sobota jako vymalovaná. Podívali jsme se na dvě pohádky Víti Marčíka, poslechli si roztomilou Heidi Janků, úžasné Javory, pohráli si na hřišti, zhltli trdelníky….prostě paráda. Nemluvím o tom, že jsme potkali spoustu příjemných známých…

Skvělá, ač mírně propršená, dovolená ve vojenském újezdě.

..výprava za Princeznama na zámek Hluboká. Naprosto nechutná koncentrace princezen na metr čtvereční. Šílené vedro, nedejchatelno.. …díky těmto faktům jsme se sebrali a jeli k segře do Milevska k bazénu, kde jsme strávili příjemné dva dny nicneděláním… Jo a k.e.n s tím nemá nic společného 🙂

..nedělní výlet s Karfíkojc rodinkou na Zvíkov, zakončený zákuskami na Boudách..

..celodenní výstup na Sv. Máří s Radkou a Alešem..

Velkolepá hromadná dětská expedice kolem Zelendárek spojená s opékáním her a hraním buřtů!

..tak tohle byl teda trip za fšechny prachy! Kdo by to byl řekl, že z normální tuctové výpravy na rybník Němec vyleze takovej servajvl. Ne zdaleka všechny cesty totiž vedou na Němec. Také jsme zjistili, že s dětmi se 4km jdou 3 hodiny, ale když jde do tuhého, dají 3 kiláky zpátky za necelou půl hoďku!

..sobotní májový den byl tak trochu opakováním toho brzkojarního s buřty. Jen opačně. Dopoledne jsme jeli s Pyťou a Terou ozzíkově přes Hoorka a odpoledne s Parýzky sčíhnout průjezd parní mašinky přes červenský most.