KUKULÍN

Zatímco E odjela na qildí bješkování, my T.A.M vyrazil s podporou Růžového komanda na paseky u Pasek. A samozřejmě hlavním atraktantem byla Tůba!

Potřebovali jsme s Pichem něcojs vyřídit, a tak jsme se sešli na půli cesty…

 
Šílený večerní koncert naší nové kapely!

Páč nám minulou sobotu buřty od Kamýku móc chutnaly, udělali jsme takové malé repete! Ve stejnou dobu, na skoro stejném místě, ale s úplně skoro jinou posádkou…

Bylo mrazivno, slunečno a sněhovno. Vytáhli jsme ozzidla kus od Písku a stálo to za to. Nejvíc asi ty první letošní buřty!

Matky s dětmi vyrazily na čerstvé horské povětří. Ovšem po třech dnech chumelení jsme odsud museli zdrhnout, těžko bychom si pak zvykali na nudu a šeď maloměsta.

Po více než třech měsících konečně zase na komíně! No, teda, spíš komínečínenečku…

Padesát dva týdnů zbývá do Vánoc…

Dnes je to právě 10 let, kdy byl založen Klub Extrémních Nápadů, chilli K.E.N. Již šest let máme pořád 8 členů, z nichž někteří byli na společné akci asi sotva jednou, jiní kvůli klubu nezmizeli do dalekých dálek. Byť je aktivita téměř u ledu, Myšlenka zůstává v nás…

Nejdepresivnější dětské období roku zase přišlo, stresíky se hromadily, ale nakonec to všichni přežili bez úhony.

E.A.M se vydal Doležalojc na víkend do drsných šumavských luhů a hájů. Byl to věru hustodrsný výlet, zejména výlet na rozhlednu až do vesmíru.

To je dost, že nás taky konečně jednou vyvezla!

Po měsíci v lese!

Jeden by se nenadál a najednou má úplně jiný starosti!

Krásný podzimní den – ideální na výlet.  Rabí rozdělené na dvě půlky a lom hlídaný nevrlým staříkem.

Fimo se doma hromadí a je třeba ho udat.. ..třeba na jarmarcích 🙂

Přemýšleli jsme, kde spáchat MTV a tenhle komín by býval byl ideální, kdyby se teda na něj dalo vylézt nějak jinak, než jako spajrdmeti po hromosvodu. No prostě někde pod těmi metry a tunami skládky musí být vlez dovnitř. Naštěstí jsme chytří a intelygendní, takže nám došlo, kde budou kouřovod. A trefili jsme se naprosto přesně!

Už jsme si mysleli, že letní celodenní vyjížďku letos nezvládneme, ale shoda okolností nám přihrála pod řídítka Židovku, a tak jsme si ji po pěti měsících zase vychutnali. A tentokráte dokonce ve jménu projektu VELO Gay (nebo tak nějak)…

Lobečský pivovar je pár let v majetku nadšených architektů, kteří se snaží tento pivovar zachránit a znovuzprovoznit. 11.9. zde byl happening s několika výstavami, koncerty a také výstupy na oba jejich právě rekonstruované komíny…

Odpoledne v Bavorově a to druhé tam, co obvykle.

…v tom vedru se fakt nedá nic jinýho…

Holčičičí týdenní výlet na Olešnou.

Po výletu do Bernardu jsme ještě zajeli k Parýzkojc na chatu. A co bylo supr, konečně jsme se dostali k tomu, že jsme spali ve stanu! No ale bez svíticích mků by to fakt nešlo. Mky jsou nutnost!

Danny pořádal slavnostní výstup v Humpolci, přímo na strážnici proti europivu, no a tak jsme tam tedy jeli. Nejdřív byl výstup, pak sestup a pak exkurze. I ochutnávka byla, sice jen na břáně navratnici, ale i tak – supr vejlet.

Týden pod Kletí,  na Kleti i za Kletí. Dvacet „dospělých“, dvacet dětí a jeden čičouch. Obrázkem proklik na normální fotky (zmenšitelné dle velikosti monitoru), a nebo tady ve velikosti 999.

Tak jsme po téměř třech letech vyrazili zase na Sendraž.  Peklu jsme se sice vyhli, ale zoočistec nás neminul. Nejlíp bylo stejně jako dycky na louce…

Tož tak, jedlo se, hodovalo, pilo…

Ve středu bývá obvykle hic. A proto jsme jeli vyzkoušet nový, čerstvě napodruze napuštění puchejřák. Díky tomu bubunťáci začli tahat zelený nudle a díky tomu, a také predikci hnusného povětří, jsme nakonec na dny volna nejeli s Parýzkojc do Zbraslavic, ale zpátky na Buda. Bylo rozkošné počasí, na listopad. Tedy krom středy, to bývá obvykle hic…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

Sobota, putimský kostelík, fara, svěcená voda, Barborka a asi 137 dalších lidiček…

Melounojc alias Požilevelů si přivydělávají psaním románů do bajkových časopisů. A abychom viděli, jak profiredaktoři pracují, vnutili jsme se jim do vyjížďky, takže porád museli čekat, než zalepíme, než dojedem, taky na jídlo nám museli pučit, no prostě by to bez nás nezvládli!

Do Pasek je to přes písecké hory téměř přesně 12 kilometrů. Cestou tam na tahouna čeká 5 kopců, z toho dva echt nepříjemné. Ale dá se to udělat pod 45 minut. Jenže to, co předvedl od novodvorské Peťas, to už bylo fakt nechutné. No a to, co pak probíhalo na té šílené rouře, to už celkem zapadlo do stereotypu posledních čtyř týdnů. Odřeniny, spáleniny, špinavý huby a spinkák cestou dom…

Nejdřív jsme s Peťasem mysleli, že přilétnou SUPi, jenže SUPi nebyli a nebudou. A tak Bubunťák dostal Sputnika. A že na něm válí, hned první caiskojízdu zvládnul 16,5 kiláku. Kdo by to byl řekl?! No zato Ďuďu se předvedlo, neb čtyřikrát pustilo…

…kdyby někdo čekal a neměl…  (pište na „evadpp“ na centrum.cz)

Ádi druhé narozeniny jsme (byť o týden později) oslavili opět na heřmaňské exrůžové chatičce…

Protože jsme neobyčejně zámožní a už nevíme, jak prachy víc roztočit, rozhodli jsme se, že si třeba pronajmeme na víkend Konopiště. A protože bychom se tam v té obrovské haluzně sami nudili, řekli jsme i Baronům by s námi jeli (oni jediní mají dle jména dostatečnou společenskou úroveň na to, aby mohli bydlet na zámku). Takže jsme si dosyta užili ticha hradu, pohodlí zámeckých postelí, mnoha koncertů v podhradí a také několika soukromých prohlídek expozic, páč mačkat se s ostatními podřadnými návštěvníky, to se nám fakt ekluje…

..fotky z akcí:

…fotky z prohlídky:

Přesně po třech letech (jaká to ostuda) jsme jeli na tradiční třebčínské hody, do žlutého, řepkou vzkvétajícího srdce Hané. První večer jsme stihli slavnost s buřty, vatrou, kapelou, ohňostrojem a tombolou v Ohradě, sobotu jsme si užili (a někteří přetrpěli) návštěvu ZOlo a v neděli jsme se tak nějak už jen poflakovali (když jeden nepočítá 5 hodin v autě)…

Bubunťákova první školková besídka! Foceno zpoza rohu. A jako bonus, domácí hřiště, aneb jak se dá na 3 hodiny zabavit na 6ti metrech čtverečních, když je venku nechutně krásné májové počasí a psa by vyhnal.

…do Smrkovic jsme jeli zas.

Pro letošní pálení jsme změnili destinaci a odebrali do oblíbené knajpy za čističkou…

Přesně po roce jsme podnikli remake našeho prvního výletu do Svobodek. Tentokráte jsme sice šli odjinud a jinudy, takže loňskou trasu jsme zkopírovali sotva 12%, ale Procházkům je to jedno, protože si stejně mysleli, že jsme přesně takhle šli i minule. Ráno jsme měli krapet zpoždění, asi tak dvě a půl hodiny, a tak jsme kopec zdolali až za poledního žáru. Z pěti posádek se ovšem k vrcholu výpravy (hospody) dobraly jen dvě, ale těm to bylo stejně prd platné…

V předvečer vylézajících hladů a škvírů jsme zažili bajkovou extázi v strouze zvané Židova.

Byli jsme tam ve třech před třemi lety, a tak jsme si to zopákli i ve čtyřech. A bylo to fajn!

Páč jsme se na víkend rozdělili na T.A.M a E., neb E. jelo do Prahy, tak T.A.M vyrazilo na Buda. A v sobotu odpoledne jsme vyrazili na pohodovou interdivizní sešlost pod smolotelským komínem. Po jeho zdolání jsme zdolali i Makovou horu, kde tedy žádný komín bohužel není, ale aspoň je tam výhled do kraje…

Byl to víkend mnoha ozzikilometrů a ještě více smrkovických lívanců!

Krab přišel zjara s takovým šíleným bajkovým nápadem. Že bychom jako jeli na Podolák a odtud po pravém břehu až do Týna, a potom zase zpět do Písku. Po vytrasování na mapách to ale bylo asi 80km terénem, a to bychom asi jaksi zjara nejspíše cípli. A tak jsme na první dubnový pátek vymysleli, že pojedeme do Hladné a pak už se uvidí. No ano, v Hladné jsme byli za hoďku a půl, ale v její blízkosti ještě taky za dvě hoďky a za dvě a půl hoďky.. .. .. ..

No prostě cesta po levém břehu Vltavy cestou NECESTOU, skrz křáčí a chobaždí, přes fjordy, rokliska, bahniska, brody, durchevá lesy i nekonečné lány až ku svatému Jánu nám zabrala mnoho dlouhých a těžkých hodin. Poté se ještě přesmýknout přes písecké hory zpět k Otavě a s hladovou klepavkou jsme se dostali až Xulanovi.

Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…

Věru jsme to neplánovali, tedy když jeden nepočítá skajp hodinu před ozzirajdem samotným, ale přesně do roka a bez dne jsme zopakovali ozzirajd do držovský.

Sice v poněkud slabším obsazením, ale zase za totožné světelné atmošky… …konečně je tu zase jaro!

Pracovní návštěva závodů řvoucích a smradlavých prskoletů.

Takový běžný předjarní březnový týden…

S ninja-melouns family, na hřištích jsme pobyli.

Na KODU se nám ozval pán, že chtějí zbořit ve ŠKODĚ komín, ale že neví, jak je vlastně velký a že neví, jak jej tedy zbořit. No a tak jsme jim ho jeli změřit. Co by jeden nakonec neudělal, aby se mohl pořádně ušpinit a nadýchat cihelného prachu…

Když jsme dojeli pod, netušili jsme, jak záludná bude ta nakloněná rovinka na vrchol. A byla hodně. Ale nahoře krásně foukalo, což někomu nebránilo v tom draka asi 78x upustit. A navíc tam byla i  zakopaná kešuna!

Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.

Když už jsme dostali tu srandovní krabičku, která jednomu řekne kde naprosto přesně je (+-50m), tak díky tomu můžeme po odpolednách vyrazit ven a hledat pokladi…

Letos trochu se zpožděním, ale přeci!!

Leden alespoň po odpolednách a víkendech plný malých pidiakcí, které nám umožňují přežít dobu temna s nadhledem.

378 chlebíčků, 1,9 návštěv a tři jízdy taxíkem

Tradiční vánoční rajd opět v privátní skupině. Tentokrát ještě menší, než loni… …zato s cukrovím a rybí polívkou v Borce.

387 dárečků, 19 návštěv a tři kila vánoček

Po třech letech a dvou dětech navíc jsme se zase jednou vypravili na návštěvu do osmiposchoďáku nad plovárnou.

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny po směru hodinových ručiček.

Čtyřmístný bob hadr…

9 dospělých, 8 dětí, jeden Mikuláš a anděl, to slibuje pořádně hustou atmosféru!

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny proti směru hodinových ručiček.

Páč je poslední dobou hned tma, tak nikam nechodíme. Ale doma se občas dějou věci!

Mlžně listopadový výstup mnoha rozličných divizí v pletařské mecce Vysočiny.

Tak takhle teplý listopadový vík.e.nd byl snad jen v roce 2002, kdy jsme s Krábkem vyrazili do novohradek! Tentokrát sice nebyl víkend tak akční a outhoumový, ale díky různým návštěvám a hlídání jsme za dva dny stihli komín, hospodu, obě babičky, návštěvu, procházku (Procházků ne, ty už s náma nechodí, od tý doby, co maj to nový bávo, tak místo lesa jezdí na skwoš, případně kolem náměstí), která byla nakonec jen vycházkou a několik hřišťat, z nichž už ani na jednom neměli točenou kofolu… …Ďuďu se rozjezdila, takže na svém motocyklu urazila více kilometrů, než asfaltem zdrsnělý Marosana.

Původně jsme měli jet do Prachatic, na vítání občánků jsme ovšem plán změnili na remake vrcovického opejkání buřtů. Ale protože někteří členové měli problém po vítání vstát, tak jsme nakonec jeli na půl cesty mezi ony dva původní cíle – Skočický vrch, alias Hrad…

Výlet do Plzně hned za dvěma cíli.

..alternativní MTV v dobřanském pivovaře. 12 intervýstupů, 73 piv a několik buřtů..

Za dva měsíce přijde Ježíšek!

Začalo to nevinně vycházkou do podzimní přírody a skončilo to šíleným rokenrolem na ložnicovém pódiu.

V takový krásný podzimní den by byla škoda nikam nevyrazit, a tak jsme se po obědě sebrali, naložili ozzík do ozzidla a vyrazili ke kapličce se svatým Vincencem, odkud to byl na vrchol hor kousínek. Sotva jeden spinkák. Cházkojc měli dorazit v podstatě hned za námi, ale jaksi jim to i se zkratkou kolem vrcholu trvalo několik hodin. Ale západ slunce tedy aspoň stihli…

Přelom prvních podzimních měsíců jsme strávili v jedné malé chaloupce s velkou zahradou, na kterou shlíží hned tři komíny. Dal by se tomu také říkat Sněm vedení plzdi a pidi za účasti prvních dam. V pátek nás Bouřka protáhl všemi periferiemi onoho rozkošného břasského městysu, z nichž na každé straně čučí nějaký ten konín. A věru, třeba i taková  cesta pro buřty se díky stvolu z cihel protáhne na dvě hodiny.

Na rychlo vymyšlený a domluvený víkend za hranice jihočeského kraje z důvodu toho, „že má být hezky a přece nebudeme tvrdnout doma“. Takže děda Komárek měl pravdu. Když se na chvilku vyčasilo, tak jsme na zakázku vylezli na Ferdinanda, způsobili policejní poplach (co, způsobili, to všechno ta „pani s kabelkou“), potom nějaké to dámičkovské lezení. No a v pondělí vzhůru na hrad a do zahrad…

Dlooouuuho plánovaná kace za účelem rozšíření členské základy jihočeských divizí se konečně povedla první podzimní víkend. Sice to bylo rychle za námi, ale na druhou stranu, kdo by se porád s nějakými komíny zdržoval, že..

Konec září a klasický profil dne – ráno nádherné, jasno, sluníčko. Poledne krásné, jasno, sluníčko a teplo. Odpoledne – vyrážíme na výlet, zatahuje se. Jsme na výletě – zataženo, fouká vítr a možná i začne pršet.

Naštěstí se ale s dobytým vrcholem opět Slunce vrátilo a bylo krásně až do tmy. A pak už na to nebylo vidět…

..tentokrát na téma 400g masa na třech grilech na osm způsobů..

V pátek odpoledne Bejčák a blitíčko. Sobota celý den na Hůrkách s komáry. A úterý odpoledne u zavřené hospody v Oldřichově. A ozzinauti pořád těžknou a těžknou…

Máťa dostal od buddědy opravdickou topápěčskou svítičku jako mají Žakmilujutě a Venzo!!!

Přišel mail, od vedení. Pozvánka. A tak jsem odpověděl, potvrdil, přizval Bouřku, E.A.M hodil pod I.K.E.M a jelo se!

..ony mi ji ostříhaly! Holčičku culíkatou! 🙁

Původně to mohla být i letní vyjížďka, nakonec jen klasická „vpůldruhýnamostě“, na druhou stranu nás pod tím svatým bylo v době odjezdu celých pět kusů! Sice to vydrželo sotva pět kilometrů (tedy sotva sedminu z celé trasy), ale i dětská snaha se počítá..

..kus před Temešvárem začaly z oblahy padat provazy vody, ale i tak jsme nakonec švestky a blumy ve vlastecké aleji po letech ochutnali.

Po roce opět v městě platanů…

Jedna bývalá komínářka nás pozvala na nedělní návštěvu jejich chaťuny nedaleko za Příbramí. A bylo to tam věru fajné, trampošky, bazén a člun s labutěma…

Evýk chtěl mermomocí profimovat poslední krásnou sobotu, Kykill zase velmi správně dal přednost biku před nějakým festivalem, a tak jsme se dvěma ozzíky vyrazili kol řeky k jiné řece, odtud na jednu chalupu a z té zase na jinou chalupu. A zabralo nám to snad 7 hodin!

Celý rok se člověk těší na dovolenou, tak dlouho se ten čas k ní vleče, a pak „frrnnkk“ a zas je jeden zpátky doma. Tentokrát jsme spolu s vlastníky červeného auta vyrazili za hustých dešťů na daleký sever. Týden jsme strávili kus od skal českého švýcarska, u zeleného bazénu a na starém gauči.. ..a skoro co den, to výlet!