KUKULÍN

Aduš jsme zanechali na chatě  a vyrazili na točnu, ze které startoval Škapárek v hoblíku. Ale ještě před tím jsme si pěkně prošli město, dali si mrzinku a tak vůbec užili krásného letního dne v půli prázdnin…

Sobota po obědě. Naložit děti do ozzíku a ujet během spinkáku co nejdále. Už jsme dlouho nebyli na Němci a dlouho tam zase nepojedem. Vypuštěný, rozbagrovaný, vykácený. Hrůza. Ještěže u Muflonů je takový pěkný posed, po kterém se dá lézt a kolem kterého se dá dobře zlobit. No a závěrečné makrely, joj!

Původně jsme měli dát sPicha o vesnici dále, ale nakonec jsme skončili na naší oblíbené parostrojní vodárně. Někteří z nás nejednou. A PlzDi se zase rozrostla…

Oslavná mnohodětičková gardenpárty na hradištském vrchu s dortem, bazénem, sekačkou, Tatrou 815 a Hanou Motanou

Židova strouha je známa jako poslední kus divoké a nespoutané přírody. (Tady za humny). Občas do ní někdo vstoupí. Občas se z ní někdy i někdo dostane zpět do civilizace. Po některých odvážlivcích se našly ohlodané kosti, po jiných jen falešné zuby. My jsme se do tohoto děsivého kaňonu vydali jako první s ozzíky a dětmi. Musí se přece tužit! Ač nám došla voda a brzy i jídlo, přežili jsme…

Je tomu už 9 let, co jsme se vydaly na poslední dámskou kolojízdu v tomto složení.. .. Medvěd, Banán, Dáša a já. Nyní našich 9 dětí drobet odrostlo a my jsme opět vyrazily. Tentokráte na Pálavu.  Nebudu to moc opisovat.. ..jedním slovem paráda.  Sluníčko, vinice, sklípky, hospůdky, koupačka, povídání.. ..jo a ty kola samozřejmě!

Protože se několik mamin rozhodlo, že extraprodloužený víkend prožijí v ryze dámském kolektivu hrou na studentky, nezbylo manžílkům nic jiného, než se o své ratolesti postarat celých 5 dnů po svém. Náš T.A.M vyrazil směrem severním, na Buda. A bylo to supr řešení.

..jedna promaruškovská galerka.. 🙂

Konečně dovolená! Uf. Týden na chalupě v Týnčanech utekl rychleji než vzduch z toho nového bazénu na Budách. Kraj je to magický a v rozpuku léta i poněkud drsný, obzvláště pokud chce člověk projít, nebo snad dokonce projet po nepříliš využívaných turistických stezkách. Některé úseky by si s Dusky trackem nezadaly. Ale zas tam bylo TICHO!

Tak tenhle odpolední ozzíkový zájezd jsme v podstatě vůbec neplánovali, a přesto jsme se na startu sešli v opravdu hojném počtu. 4 tažní, 3 dvojmístné, jeden jednomístný a celkem 6 dětí. Začátek jsme zvolili mírný a jemný, aby se nikdo neleknul, děti si nepřekously jazyk a vůbec abychom se nadýchali té svěží atmosféry po deštích, které konečně trochu narušily hicovou sérii předchozího týdne.

No, ale objevila se první větší loužička a hned se nám konvoj zmenšil. Po menším zakňouráníčku, ozzivším se z nejvytuněnějšího ozzíku se Yeti obrací a sviští dom. To my, drsní, pokračujeme dále, výše, na nejlehčí převod vzhůru podmáčenou lučinou až tam, kde z trnek ční k nebesům boubín. Zde okousáni muchidly, svačíme. Volá Yeera, který má nový ozzík, nový tahozzíkovač numa 29″ a který už na nás čeká ve Smrkanicích.. (v autě). Tak tam přejíždíme cestou necestou i loukou neloukou.

No a tam si děti hrají, kloužou se, houpou se a nebo si prostě jen berou hračky a vyhazují upečené dorty oknem dřevěného domečku…

Nebejt exhibicionistických tužeb, tak jsme mohli to páteční a sobotní horko prožít někde v klidu, v lese, na samotě. No, ale takhle jsme holt museli být spalováni výhní města se žlutým obojkem kolem zápěstí a rozteklou zmrzlinou s kopečkem za patnáct v ruce. Uf.

Byl to těžký, úmorný den plný dřiny, potu a špíny.

My jsme si opravdu naivně mysleli, že tu paseku s neuvěřitelným výhledem na Písek najdeme..

Celoodpolední besídka Zipu v kulturním domě.

Naprosto neplánovaně jsme vyrazili na bajkozzirajd, a to dokonce i s Edou, Liborem a malým Máťou. Ale já ten tankáč nevymyslel!! Takhle brzy po deštích..

Po propršeném týdnu konečně vylezlo sluníčko, obzory se zaostřily a protože bylo náhle vidět i do dalekých dálek, nebylo třeba tam jezdit. A tak jsme šli Xulanovi. Objevil se i Šitůfek a také Procházkojc, které kdybychom nevytáhli, tak snad celý víkend umývali okna…

 Na debatu se přihlásil Pepa Š., který by se chtěl stát komínářem, když už tedy nějaký ten čas na komíny leze, natírá a opravuje je. No a tak slovo dalo slovo a dneska jsme přišli sk.e.ntrolovat, jak to tehdá nahoře natřeli…

Po delším plánování jsme našli konjukci jednoho víkendu, kdy bylo možné přemístit do Středohoří dlouhodobě zapůjčenou postýlku (ve které žádné díťátko snad nikdy nespalo). Je to magický kraj chmele, kopců a hrádků! A fymo se dá vzít kamkoliv…

Než jsme vyrazili, svítilo, lilo, svítilo a zase lilo. Takže vzdoušek byl čerstvoučkej, bahínko tak akurát a mouchy chutnaly čerstvě.

 Tak Áduš, všechno nejlepší!

V jednom inzoši jsme kápli na babí oko za hubičku. Takže jedna čistě nepravoúhlá galerka…

V mačkovické cihelně mají komín. A protože se trochu sypal, domluvila naše písecká divize brigádičku pražsko-kladenskému prekiontrickému uskupení, které tam teď už několik vík.e.ndů maká, pucuje cihly, tahá beton, sichruje kramle a dýchá výborný chutnající prach. A protože se naskytly dvětři volné hodinky, přišel čas na inspekci.

Na devátého máje každoročně připadá výročí  založení SČK. Díky Ungerhofovi Hugovi jsme se jako tradičně o den dříve mohli  podívat na morfolní trubínu v Dubenci. Vrcholu společně dosáhlo přes dvacet komínářů a komínářek.

No a po výstupu, se naše část divize podívala ještě na slavný vltavský meandr, kde snad již brzy bude stát nová tepelná elektrárna se 137m vysokým cihelným komínem.

Na mapě jsme našli bod, kde jsme ještě nebyli. Tak jsme tam vyrazili. Nikoho jsme nepotkali. Nikdo tam nebyl. Jen černý čuník nám přeběhl přes cestu…

Tak jako loni, i letošní poslední dubnový podvečer patřil rejům čarodejnickým. A stejně jako loni přišla po soutěžích a buřtech buřina.

Kdo by to byl řekl, že tady kousek, opravdu jen kousek, jsou taková pěkná místečka, kopečky, krpály a výhledy na Boubín. Ráno jsme naložili jsme ozzíky a v 9:30  se málem sešli na stanovených souřadnicích. Vystoupali jsme na kótu 640 a obklikou se opět vrátili zpět na souřadnice. Desetihodinový a osmikilometrový výlet jsme završili hranulkami na romantické zaplivané restaurační dvorku.

Byl to věru náročný víkend. Přijde jaro a člověk se může přetrhnout. V sobotu hřiště, maso, buřty, pivo, hřiště, kofola a spousta nachozených kilometrů s tlačením ozzíku. V neděli pro změnu ozzík v tahu a bahnění se směrem Xudoměři. Odtud na Hoorka a pak teprv dom. Ještě dneska se z toho léčíme a ozzík pořád ještě stojí zabahněn v předsíni. Není kdo by ho uklidil.

Přesně po pěti letech jsme se ve stejném týmu vrátili k našim kořenům – akci, která nemá ve světě obdoby. A ač se některé menší detaily změnily (ploty, psi či pleše), celá kace proběhla v podstatě ve stejných kolejích jako tenkrát. Ukončili jsme tak svoji první prekiopětiletku a započali novou.. ..snad se na jejím konci zase sejdeme v městečku u Vltavy v plném počtu lezců i komínů!

Na počest této významné události bylať stará galerka redyzajnována do současné podoby.

Na bochánky a sek.e.nou tradičně pod Hrad. Dokonce jsme ani pořád jen nejedli, neb jsme pokořili vrchol Chlumu, ba jsme i dobili nějaký ten boubín. Vlastně dva, načež ten druhý Spajdrmet dobil nosem.

Bylo to maso…
…sice se nám šňůra každoměsíčních kací v březnu přetrhla, ale mám takový pocit, že tahle dubnová tu mezeru dostatečně vyplnila. Za vertikálními skvosty jsme vyrazili již v sedm ráno a plán byl nacpaný k prasknutí. Nakonec se podařilo všechny primátní cíle doblít a spoustu sek.e.ndárních cílů zfotognozkovat. Ale nejlepší byla stejně koupel v pivovarní koupelně…

Dne druhého dubna jsme narušili sérii ozzíkové avyváže, neb jsme místo o pět kilo těžšího Jakomarosany (t.č. Spajdrmet) naložili známého rychloplazivce (no dobře, už chodí) Wencu, který utvořil vhodný gravitační protipól naší B!.  Ani v nejostřejších zatáčkách, ba ani na nejkořenovatějších kořenech se děti nepodařilo vyklopit, takže test se vydařil.

Popátý! Popátý!! Ale ve výjezdech jsme nechali plíce a ve sjezdech duši..

Rychlé kace bývají nejlepší. Od svolání do srazu uběhla sotva hodina, a tak jsme se v páteční půl pátou sešli na tradičním místě. Dokonce jsme se ani hodinu nedohadovali kam pojedeme a rovnou jsme vyrazili na tankec. V podstatě po stopách starých přesně 3 měsíce. Vyráželi jsme za plného slunce směrem na západ, ale už v loužích se setmělo a díky dvou menším technickým potížím (yeerovi už by měl někdo říci, že opakovaný vtip není vtipem) jsme dojezd směrem východním dávali opravdu na krev, pot a první kapky první letošní bouřky…

Udeřilo plnohodnotné jaro. Když se konečně Evík rozhodla co si vezme na sebe na kolo do drsného jarního blátivého nemilosrdného terrainu(nakonec pro sichr ty nejodrbanější elasťáky, které se již cestou tam rozpadly), mohli jsme směle vyrazit směrem třeba na sever. No prostě pro začátek něco po rovině. Nesmí se ty jarní rozjezdy moc přehánět…

Přišlo jaro! Jakomarosana si poprvé vyzkoušel jízdu na rampě a Ádě plnohodnotné místo k sezení v ozzíku. Nedělní výlet na Buda byl pak jen sladkou tečkou za prvním víkendem s vlahým vzduchem a sněhem schovaným v již jen temných místech bez slunce.

Deštivá noc poblíže jedné nejmenované teplárny.

Už je s nima fakt prča.. ..stačí je jen vypustit do vany a o zábavu na zbytek večera je postaráno!

Jedna chuťovčička z prachu digitálního archívu.. ..Yeti a jeho famózní skok do budoucnosti!

Mánie polymerové hmoty se zcela a jistě rozlézá už i mimo náš byt. Tentokráte se ženy dohodly na kurzu patlání v bytečku nad Otavou. Z té plastické hmoty si vyrobily patrně i špunty do uší, neb ani dětský rykot je nedokázal od ní odtrhnout..

I přímo skoro v centru lze nalézt místo, které ještě voní starými časy. Jenže moc dlouho to tu asi jen tak nevydrží. Dříve slavná fabrika a dnes jen budovy těsně před spadnutím. O nějaké pěkné konverzi si lze nechat asi jen zdát…

Od té doby, co Oktan přešel do městské služby (=5×2 týdně Lipovka – Raab a zpět),  jsem na jeho komponenty v podstatě nesáhl. (Pryč jsou ty doby, kdy doba jízdy byla vyvážena dobou následné montáže). Jenže poslední dobou už prudké rozjezdy na křižovatkách smrděly skokem řetězu s následným rozkopnutím čéšky o představec. A jezdit po městě na malej tác není opravdu to pravé ořechové.

Read the rest of this entry »

Je super, když se i v tak oblezeném městě dá najít ještě nová čerstvá posila, tedy zatím pok.e.nciální. A na zaškolení byl zvolen objekt nejblíže k bydlišti – Pišingrov. Co dodat, bylo to fajn, hlavně se nikdo nevztekal, že se pořád ještě fotí..

Je fajn se občas posunout dál. Takže po první kukulíní verzi na vcelku zoufalém zdarmwebu a po plné verzi již na vlastní doméně je tu třetí, interaktivně dynamická verze kukulína. SLOVOTISK je i po zatím vcelku mělkém průzkumu naprosto k.e.niální a nechápu, jak jsme bez něj mohli žít!!!

Je jasné, že zatím to tu má nějaké mouchy, občas i masařky, třeba některé starší, hromadně vkládané galerky se neotevírají v nových oknech, ale je také jasné, že proti těm pár mouchám stojí celkem macatá armáda pavouků, kteří tkají tuhle parádně propletenou síť.

A velké díky „CtrlCCrtlVGuRuovi“ Krabovi za prosekání se některými obzvlášť tuhými liánami!

Člověku se občas, když má štěstí, otevřou nevšední výhledy.

Tak dneska jsme museli na helmu přidělat „dejchání“, protože i Marosana má na helmě „dejchání“. Výhodou je, že se takové dejchání na bajku obejde bez bomb, takže míra údivu kolemjdoucích není až tak vysoká a jízda nemá zbytečná zdržení způsobená vypadávající hadičkou.

Holt jsou to ty následky výchovy spíše kvalitními bajkovými filmy, než vílou Amálkou.

Málem to odnesl Hotel Biokrav! Naštěstí jsme na předposlední chvíli vybrali jako lokaci oslavy dvojitých dvaatřicátých narozenin Čajovnu u (kdysi) zeleného stromu. Zašili jsme se do separé v prvním patře, abychom s celkem sedmi dětmi nerušili hosty v dolních místnostech. Ale oni tam kupodivu, krom dvou hluchoněmých, ani žádní další nebyli! Nicméně si stejně myslíme, že ten barák statiku narušenou už měl!

O vík.e.ndu jsme se přesunuli do výkrmného tábora pod Hradem, ale ještě předtím jsme zinspektovali hřiště ve Smrkovicích. Konstatovali jsme naprosté selhání městkých služeb, které neprovedlo odstranění 15cm těžkého vodnatého sněhu, ani 10cm bahna pod ním. Kam ten svět spěje..

..babička pohlídala, takže jsme konečně, po šesti týdnech pod sněhem, vyrazili na běžky. (A hlídala vydatně, páč Máťa usnul už v půl šesté cestou dom!!!)

..třikrát trojitá oslava narozenin Housenek a Máti..

Druhá letošní pořádná kace a opět s Bouřkou. Tentokrát jsme se vlaken přesunuli do Vodňan, kde brodivše se sněhem fotodokumentovali jsme, co se před námi tyčilo a vylezli vše, kde nám padla kramle, špršle nebo hromosvod do ruky. A díky Vildovi za místní průvodcovství!

Třetí narozeniny! Toto letí.. ..za chvíli snad bude šprtat k maturitám.

..půlka ledna a tolik sněhu! Fotky z jednoho víkendu..

..malinká sněhembrodící, komínifotící, po střeše klouzající prekiokace s Bouřkou

První (a na dlouho jediná) letošní vyjížďka z počátku nového roku. První centimetry sněhu z několika dalších decimetrů padajících po další týdny a týdny. Byla to fajnová jízda, nebýt toho, že Yííra opět přetrh řetěz, mně vytekla vidle a Krábek rozšláp podrážku..

Silvestrovské oslavy v širokém kruhu kamarádivém.. ..a deštivá novoroční vycházka.

..První Matýskovo maškarní. Potáceč byl zprvu trochu nesmělý a chtěl domů. Brzy to však i s Bětuškou alá havajskou tanečnicí rozjeli a vydrželi až do konce.

Povánoční multidivizní kace v kultovním Slavoňově.

..ranní mrazivá jízda i s poTomky a manženou..

Přišli k nám Procházků, ale nepřišli procházkou, přijeli autem.

Štědrý večer nastal…

..Vánoční besídka u Krábků. Přišli i ONI a Jejich jendočlenný fanklub..

..protože jezdíme na bajkové vyjížďky jen zimě, konečně je tu nová galerka ze super jízdy kolem rybníka, lesem, orbou a kolem té lavičky, kterou Yeera rozsedl..

..po opravdu hodně dlouhé době jsme před Vánoci uznali, že pro letošek je s naší monstrózní rekonstrukcí konec, a tak jsme dali dohromady takovou menší časosběrnou galerku od července do prosince..

..jen tak na otočku přijel synek a vnuk z PlzDi. Krásná sněžná kace!..

..třetí taneční vystoupení v kulturáku..

 Loni byl Mikuláš u Fíků, letos přišel k nám. Jak on to jenom ví, kam má vlastně přijít??

..nejlepší je pozvat na návštěvu kámoše, kteří by raději seděli doma u kompu a srkali čaj..

..tož jsme se konečně pustili do pečení perníčků, ale pak jsme se museli totálně odmoučnit..

..tak trochu pracovní víkend v Benešově a na Konopišti (předložka vskutku vyjadřuje polohu)

..dost bylo propracovaných víkendů! Naložili jsme ozzíky, naložili jsme je do vlaku a hurá do Vrcovic a hurá na kopec Sýkorku opéct buřty!

..alternativní MTV v županovické cihelně. 12 intervýstupů, 37 piv a několik buřtů..

..vau! Po vícenež předlouhém roce k.e.nečně na kaci s Jejdou, navrátivším se z dalekých prdelí a horoucích pekel. Inspekce cihelny v Hostišovicích, lopatková intergrglace lopatárny a kontrola komínku v Mitrovicích..

..krásné, leč větrné, podzimní odpoledne. V závětří za lesem jsme vybalili deku, kafíčko, šušenčičky a zatímco Mates spal, jsme se oddávali sladkému nicnedělání. Poté jsme se spíchli s Fíkama na Bejčáku a proběhlo pouštění draků takřka do roztrhání těl (těch draků samořejmě). Naše Raketa vydržela podstatně déle než Fíkojc Bubunta. Bylo to velice poetické odpoledne.

..sváteční výlet vlakem do Březnice. No ano, bylo to poklidné dopoledne i odpoledne, krásně protrávené v zámeckém parku a taktéž na komínku a v komínku jednoho starého lihovaru. No a po práci jsme se ještě navíc vnutili do pikniku, který si pro sebe připravili Pubajs a Jana. Měli to dobré..

..a po roce opět na dovolené v Klení. Tentokrát ovšem v mírně pozměněném složení. Spíše ovšem rozšířeném..

..Neděle, 30 stupňů…kde jinde ji prolenošit, než na pláži s výhledem na Orlík.

..Protivínské slavnosti. Nejeli jsme sami. Stavil se u nás Robert s rodinkou, najedli jsme se a vyrazili. Sobota jako vymalovaná. Podívali jsme se na dvě pohádky Víti Marčíka, poslechli si roztomilou Heidi Janků, úžasné Javory, pohráli si na hřišti, zhltli trdelníky….prostě paráda. Nemluvím o tom, že jsme potkali spoustu příjemných známých…

Dětičky, hřišťata, dětičky..

..srpnové podvečerní šplouchání řece. Takhle vypadají některá naše odpoledne, když je celý den horko. Tatínek přijde z práce, sedneme na kola a jedem na koupačku. A občas sebou někoho přiberem 🙂

Mimino se narodilo, z mámy hlavu vystrčilo, hned kouká, to je divnej sál, já jsem tvůj táta, říká táta, tebe jsem si přál..

Skvělá, ač mírně propršená, dovolená ve vojenském újezdě.

..výprava za Princeznama na zámek Hluboká. Naprosto nechutná koncentrace princezen na metr čtvereční. Šílené vedro, nedejchatelno.. …díky těmto faktům jsme se sebrali a jeli k segře do Milevska k bazénu, kde jsme strávili příjemné dva dny nicneděláním… Jo a k.e.n s tím nemá nic společného 🙂

Terezky třetí narozeniny oslavené na chatě v minisadu.

 ..minipidiprocházka po okolí heřmaňské chaty..

..koupačka na Cajsce a langošáky u Sulana – ideální letní popracovní odpoledne

..nedělní výlet s Karfíkojc rodinkou na Zvíkov, zakončený zákuskami na Boudách..

..mezidivizní kace PiDi a PůlzDi v perimetru Újezdu u Chanovic. Jsou šťastní lidé, kteří mají vlastní dům a zahradu. Jsou ještě šťastnější lidé, kteří mají dům, zahradu a na ní komín. A pak jsou lidé, kteří mají dům, zahradu a na ní komíny DVA..  krabfotky

..celodenní výstup na Sv. Máří s Radkou a Alešem..

..dopolední jízdy jsou super. Pro děti bublifuk, pro tatíky bernard..

(jako bonus – foto DUDLMATU 1.o)

..nejextrémnější počin z těch hodně extrémních! Jízda do Oldřichova a zpět! Evík zaskočen.

Ádi první bajková vyjížďka, a to hned až na Němec. (Což byla pro ní nuda, páč už tam byla, že?)