KUKULÍN

Sbírka fotek pošlapaných historických i celkem nových kousků všude mezi námi…

Při úklidu se našlo spousta zajímavých věcí. Kompoty šly sice z 95% do nové biopopelnice, ostatní však zůstalo. Krom vínového minibusu (Čína), landroveru (Hong Kong), červeného Polonezu (snad Polsko) a Triumphatoru (předválečné Německo cca 1927) jsou to poklady poctivé československé výroby!

…pučil jsem si od Krábka sklíčko a je to tutovej hvězdomat!

A jak v květnu řekli, tak udělali. Jenže někteří se moc nepředvedli a vůbec nepřijeli. Simulace chřipky, simulace práce, no prostě kde jsou ty časy…

Jak jsem se předloni zařekl, že na Slavnostě nepudu, a loni tam opravdu nešel, tak letos bylo stanné právo odvoláno. Připravovatel programu se asi jednou dobře vyspal, a tak eso střídalo eso. Jablkoň, Vlasta Redl, Naven, Traband! A děti si to taky užily. V podstatě poprvé zažily pořádný koncert, zvlášť když na Naší nové kapele stály asi metr od beden…

Jeden by se nenadál a najednou má úplně jiný starosti!

Fimo se doma hromadí a je třeba ho udat.. ..třeba na jarmarcích 🙂

Sobota, putimský kostelík, fara, svěcená voda, Barborka a asi 137 dalších lidiček…

Pracovní návštěva závodů řvoucích a smradlavých prskoletů.

..tentokrát na téma 400g masa na třech grilech na osm způsobů..

Oslavná mnohodětičková gardenpárty na hradištském vrchu s dortem, bazénem, sekačkou, Tatrou 815 a Hanou Motanou

Je tomu už 9 let, co jsme se vydaly na poslední dámskou kolojízdu v tomto složení.. .. Medvěd, Banán, Dáša a já. Nyní našich 9 dětí drobet odrostlo a my jsme opět vyrazily. Tentokráte na Pálavu.  Nebudu to moc opisovat.. ..jedním slovem paráda.  Sluníčko, vinice, sklípky, hospůdky, koupačka, povídání.. ..jo a ty kola samozřejmě!

Nebejt exhibicionistických tužeb, tak jsme mohli to páteční a sobotní horko prožít někde v klidu, v lese, na samotě. No, ale takhle jsme holt museli být spalováni výhní města se žlutým obojkem kolem zápěstí a rozteklou zmrzlinou s kopečkem za patnáct v ruce. Uf.

Celoodpolední besídka Zipu v kulturním domě.

Tak jako loni, i letošní poslední dubnový podvečer patřil rejům čarodejnickým. A stejně jako loni přišla po soutěžích a buřtech buřina.

Borkaman – synonymum nejtěžšího závodu planety. Jen ti nejotrlejší z nejdrsnějších mají dost psychických a fyzických sil na to, aby sedli do aut po střechy nacpaných výzbrojí a výstrojí a dojeli do nenápadné vísky jménem Borečnice. Ti, kteří se psychicky nezhroutí cestou, kteří přežijí i náročnou rozpravu pojednávající o smrtelných nástrahách tratě, ti se pak vydají v plén nemilosrdné jarní přírodě, jež plna vitální masožravé energie, nevydá těla odvážlivců zpět zadarmo. Ti, kteří přežijí celé útrapy sadisticky navržené trasy plné v podstatě nesplnitelných úkolů, mohou si gratulovat k tomu, že se vůbec vrátili zpět mezi normální nicnetušící lid, a je v podstatě naprosto jedno, na jaké umístění dosáhli. Zde totiž vyhrává každý, kdo se opovážil nechat si na předloktí napsat své číslo (to kvůli lepší identifikaci ostatků) a vydal ze sebe vše, co si žádá tato neopakovatelná sportovní výzva…

Velkolepá hromadná dětská expedice kolem Zelendárek spojená s opékáním her a hraním buřtů!

Letí to jak splašenej čmelák.. ..už je to prý 16 let od konce základní školy. Víťa Zobal zorganizoval sraz a sešla se nás skoro půlka, což lze považovat za úspěch. A tady je pár fotek.. ..těch které nebyly rozmazané, nebo se „spícími“ spolužáky..

Srazík se spolužáky ze střední nějakých deset let od maturity.