• Kdo nejede s námi, jede proti nám!

    V předvečer vylézajících hladů a škvírů jsme zažili bajkovou extázi v strouze zvané Židova.


  • Budí víkend s makovkou

    Páč jsme se na víkend rozdělili na T.A.M a E., neb E. jelo do Prahy, tak T.A.M vyrazilo na Buda. A v sobotu odpoledne jsme vyrazili na pohodovou interdivizní sešlost pod smolotelským komínem. Po jeho zdolání jsme zdolali i Makovou horu, kde tedy žádný komín bohužel není, ale aspoň je tam výhled do kraje…


  • Hladná expedice

    Krab přišel zjara s takovým šíleným bajkovým nápadem. Že bychom jako jeli na Podolák a odtud po pravém břehu až do Týna, a potom zase zpět do Písku. Po vytrasování na mapách to ale bylo asi 80km terénem, a to bychom asi jaksi zjara nejspíše cípli. A tak jsme na první dubnový pátek vymysleli, že pojedeme do Hladné a pak už se uvidí. No ano, v Hladné jsme byli za hoďku a půl, ale v její blízkosti ještě taky za dvě hoďky a za dvě a půl hoďky.. .. .. ..

    No prostě cesta po levém břehu Vltavy cestou NECESTOU, skrz křáčí a chobaždí, přes fjordy, rokliska, bahniska, brody, durchevá lesy i nekonečné lány až ku svatému Jánu nám zabrala mnoho dlouhých a těžkých hodin. Poté se ještě přesmýknout přes písecké hory zpět k Otavě a s hladovou klepavkou jsme se dostali až Xulanovi.



  • Brutální příchod jara

    Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…


  • Ozzirajd přes dvě

    S ninja-melouns family, na hřištích jsme pobyli.


  • Nuzovský vrh drakem

    Když jsme dojeli pod, netušili jsme, jak záludná bude ta nakloněná rovinka na vrchol. A byla hodně. Ale nahoře krásně foukalo, což někomu nebránilo v tom draka asi 78x upustit. A navíc tam byla i  zakopaná kešuna!


  • Drsnoozziride, letošní první.


    Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.


  • Zimní keškobraní

    Když už jsme dostali tu srandovní krabičku, která jednomu řekne kde naprosto přesně je (+-50m), tak díky tomu můžeme po odpolednách vyrazit ven a hledat pokladi…


  • Jeden leden

    Leden alespoň po odpolednách a víkendech plný malých pidiakcí, které nám umožňují přežít dobu temna s nadhledem.