KUKULÍN

Byli jsme na svatbě a né ledasjaké! Protože když na komín, tak na komín!

Dvoudenní kace za účelem odvětvení a odstromení bývalé vápenky v Mladíkově. Rozcvička ve Vimperku na pívovaru jako pořádný bonus.

Prekiokace po 9 letech na husinecké raketě, hromadnou návštěvou kohouta ve VB a hotovkama ve Volyních.

S hrůzou jsme zjistili, že se konec prázdnin přiblížil naprosto nečekaně a neodvratně. A protože Evik vyrazila na Kristuskemp, tak jsme naložili Krabičku a vyrazili. Průběh byl asi takovýto:
Lanovka, rozhledna, skály, lanovka, špinavý zadky, řopík, balíky, řopík, ropucha, řopík, stoupák, tisícovka, vyhlídka, řopík, komín a štěrk, ještě víc špinavý zadky, louka, hovínek, buřty, barvy rána, jeskyně, bláto, sváča, louka, slejvák, vyhlídka, mlha, vana a bazén, trnky, Džbán, ostružiní a maliní, technické památky, sotovinky, hovínek bez buřtů, snídaně v trávě, balení, kapky, průtrž a vybalování.

Po dvaceti dnech zpátky na místě činu! V plánu byla zejména grglace nitrošplhem, ale ta věc byla tak strašlivě mouřenínská, že ostatní vyměkli a zdrhli. Pan Jejdos dokonce až tak, že skončil u hovně.

No. Nejeli jsme na buřty na kopec, jeli jsme do ZOO v Plzni. Plná Krabička. Ale ne všichni byli v ZOO a ti co tam byli, nefotili.

Odpolední výlet na východ, tam, kde mají čápy, ale nemají kramle. Za zpřístupnění vertikály děkujeme středočeské úderné jednotce s akuvrtačkou a žíněmi.

Megamonstrózní makabrozita na nejvyšším koníně v plzeňském pregionu.

 Náhoda přeje připraveným, a tak, byť by to bylo pro normálního člena PiDi pekelně z ruky, objevily dvě akce, které nám pěkně hrály do karet!

Byl to dannyho nápad, uspořádat v jedné cihelně prekiontrický den dětí. A věru, v odpadky vybaveném areálu se děti vskutku dobře zabavily, takže jsme je nemuseli ani moc hlídat. Každé si našlo svou hračku a zbyl tak čas na kořbu i buřty. První spinkák v Krabičce se ostatně také povedl, noční nakopalypsa nás v podstatě minula. Druhý den jsme tedy s M.i.Xojc chlapy vyrazili dobýt českou Mekku…

Potřebovali jsme s Pichem něcojs vyřídit, a tak jsme se sešli na půli cesty…

Po více než třech měsících konečně zase na komíně! No, teda, spíš komínečínenečku…

Přemýšleli jsme, kde spáchat MTV a tenhle komín by býval byl ideální, kdyby se teda na něj dalo vylézt nějak jinak, než jako spajrdmeti po hromosvodu. No prostě někde pod těmi metry a tunami skládky musí být vlez dovnitř. Naštěstí jsme chytří a intelygendní, takže nám došlo, kde budou kouřovod. A trefili jsme se naprosto přesně!

Lobečský pivovar je pár let v majetku nadšených architektů, kteří se snaží tento pivovar zachránit a znovuzprovoznit. 11.9. zde byl happening s několika výstavami, koncerty a také výstupy na oba jejich právě rekonstruované komíny…

Danny pořádal slavnostní výstup v Humpolci, přímo na strážnici proti europivu, no a tak jsme tam tedy jeli. Nejdřív byl výstup, pak sestup a pak exkurze. I ochutnávka byla, sice jen na břáně navratnici, ale i tak – supr vejlet.

Páč jsme se na víkend rozdělili na T.A.M a E., neb E. jelo do Prahy, tak T.A.M vyrazilo na Buda. A v sobotu odpoledne jsme vyrazili na pohodovou interdivizní sešlost pod smolotelským komínem. Po jeho zdolání jsme zdolali i Makovou horu, kde tedy žádný komín bohužel není, ale aspoň je tam výhled do kraje…

Na KODU se nám ozval pán, že chtějí zbořit ve ŠKODĚ komín, ale že neví, jak je vlastně velký a že neví, jak jej tedy zbořit. No a tak jsme jim ho jeli změřit. Co by jeden nakonec neudělal, aby se mohl pořádně ušpinit a nadýchat cihelného prachu…

Mlžně listopadový výstup mnoha rozličných divizí v pletařské mecce Vysočiny.

Tak takhle teplý listopadový vík.e.nd byl snad jen v roce 2002, kdy jsme s Krábkem vyrazili do novohradek! Tentokrát sice nebyl víkend tak akční a outhoumový, ale díky různým návštěvám a hlídání jsme za dva dny stihli komín, hospodu, obě babičky, návštěvu, procházku (Procházků ne, ty už s náma nechodí, od tý doby, co maj to nový bávo, tak místo lesa jezdí na skwoš, případně kolem náměstí), která byla nakonec jen vycházkou a několik hřišťat, z nichž už ani na jednom neměli točenou kofolu… …Ďuďu se rozjezdila, takže na svém motocyklu urazila více kilometrů, než asfaltem zdrsnělý Marosana.

Výlet do Plzně hned za dvěma cíli.

..alternativní MTV v dobřanském pivovaře. 12 intervýstupů, 73 piv a několik buřtů..

Přelom prvních podzimních měsíců jsme strávili v jedné malé chaloupce s velkou zahradou, na kterou shlíží hned tři komíny. Dal by se tomu také říkat Sněm vedení plzdi a pidi za účasti prvních dam. V pátek nás Bouřka protáhl všemi periferiemi onoho rozkošného břasského městysu, z nichž na každé straně čučí nějaký ten konín. A věru, třeba i taková  cesta pro buřty se díky stvolu z cihel protáhne na dvě hodiny.

Na rychlo vymyšlený a domluvený víkend za hranice jihočeského kraje z důvodu toho, „že má být hezky a přece nebudeme tvrdnout doma“. Takže děda Komárek měl pravdu. Když se na chvilku vyčasilo, tak jsme na zakázku vylezli na Ferdinanda, způsobili policejní poplach (co, způsobili, to všechno ta „pani s kabelkou“), potom nějaké to dámičkovské lezení. No a v pondělí vzhůru na hrad a do zahrad…

Dlooouuuho plánovaná kace za účelem rozšíření členské základy jihočeských divizí se konečně povedla první podzimní víkend. Sice to bylo rychle za námi, ale na druhou stranu, kdo by se porád s nějakými komíny zdržoval, že..

Přišel mail, od vedení. Pozvánka. A tak jsem odpověděl, potvrdil, přizval Bouřku, E.A.M hodil pod I.K.E.M a jelo se!

Původně jsme měli dát sPicha o vesnici dále, ale nakonec jsme skončili na naší oblíbené parostrojní vodárně. Někteří z nás nejednou. A PlzDi se zase rozrostla…

Byl to těžký, úmorný den plný dřiny, potu a špíny.

 Na debatu se přihlásil Pepa Š., který by se chtěl stát komínářem, když už tedy nějaký ten čas na komíny leze, natírá a opravuje je. No a tak slovo dalo slovo a dneska jsme přišli sk.e.ntrolovat, jak to tehdá nahoře natřeli…

V mačkovické cihelně mají komín. A protože se trochu sypal, domluvila naše písecká divize brigádičku pražsko-kladenskému prekiontrickému uskupení, které tam teď už několik vík.e.ndů maká, pucuje cihly, tahá beton, sichruje kramle a dýchá výborný chutnající prach. A protože se naskytly dvětři volné hodinky, přišel čas na inspekci.

Na devátého máje každoročně připadá výročí  založení SČK. Díky Ungerhofovi Hugovi jsme se jako tradičně o den dříve mohli  podívat na morfolní trubínu v Dubenci. Vrcholu společně dosáhlo přes dvacet komínářů a komínářek.

No a po výstupu, se naše část divize podívala ještě na slavný vltavský meandr, kde snad již brzy bude stát nová tepelná elektrárna se 137m vysokým cihelným komínem.

Přesně po pěti letech jsme se ve stejném týmu vrátili k našim kořenům – akci, která nemá ve světě obdoby. A ač se některé menší detaily změnily (ploty, psi či pleše), celá kace proběhla v podstatě ve stejných kolejích jako tenkrát. Ukončili jsme tak svoji první prekiopětiletku a započali novou.. ..snad se na jejím konci zase sejdeme v městečku u Vltavy v plném počtu lezců i komínů!

Na počest této významné události bylať stará galerka redyzajnována do současné podoby.

Bylo to maso…
…sice se nám šňůra každoměsíčních kací v březnu přetrhla, ale mám takový pocit, že tahle dubnová tu mezeru dostatečně vyplnila. Za vertikálními skvosty jsme vyrazili již v sedm ráno a plán byl nacpaný k prasknutí. Nakonec se podařilo všechny primátní cíle doblít a spoustu sek.e.ndárních cílů zfotognozkovat. Ale nejlepší byla stejně koupel v pivovarní koupelně…

I přímo skoro v centru lze nalézt místo, které ještě voní starými časy. Jenže moc dlouho to tu asi jen tak nevydrží. Dříve slavná fabrika a dnes jen budovy těsně před spadnutím. O nějaké pěkné konverzi si lze nechat asi jen zdát…

Je super, když se i v tak oblezeném městě dá najít ještě nová čerstvá posila, tedy zatím pok.e.nciální. A na zaškolení byl zvolen objekt nejblíže k bydlišti – Pišingrov. Co dodat, bylo to fajn, hlavně se nikdo nevztekal, že se pořád ještě fotí..

Druhá letošní pořádná kace a opět s Bouřkou. Tentokrát jsme se vlaken přesunuli do Vodňan, kde brodivše se sněhem fotodokumentovali jsme, co se před námi tyčilo a vylezli vše, kde nám padla kramle, špršle nebo hromosvod do ruky. A díky Vildovi za místní průvodcovství!

..malinká sněhembrodící, komínifotící, po střeše klouzající prekiokace s Bouřkou

Povánoční multidivizní kace v kultovním Slavoňově.

..jen tak na otočku přijel synek a vnuk z PlzDi. Krásná sněžná kace!..

..tak trochu pracovní víkend v Benešově a na Konopišti (předložka vskutku vyjadřuje polohu)

..alternativní MTV v županovické cihelně. 12 intervýstupů, 37 piv a několik buřtů..

..vau! Po vícenež předlouhém roce k.e.nečně na kaci s Jejdou, navrátivším se z dalekých prdelí a horoucích pekel. Inspekce cihelny v Hostišovicích, lopatková intergrglace lopatárny a kontrola komínku v Mitrovicích..

..sváteční výlet vlakem do Březnice. No ano, bylo to poklidné dopoledne i odpoledne, krásně protrávené v zámeckém parku a taktéž na komínku a v komínku jednoho starého lihovaru. No a po práci jsme se ještě navíc vnutili do pikniku, který si pro sebe připravili Pubajs a Jana. Měli to dobré..

..mezidivizní kace PiDi a PůlzDi v perimetru Újezdu u Chanovic. Jsou šťastní lidé, kteří mají vlastní dům a zahradu. Jsou ještě šťastnější lidé, kteří mají dům, zahradu a na ní komín. A pak jsou lidé, kteří mají dům, zahradu a na ní komíny DVA..  krabfotky

..jak to tak vypadá, po čtvrt roce neustálého oblézání firemní patnácky navrátil jsem se zpět k prekiontrickým kořenům nejhlubším! A co by mohlo býti stylovější, než výstup s prekiobratrem Krabem (který se právě vrátil po skoro dvou letech domů) na K2, tedy naši prekiokojnou a matku PiDi. Byl to můj padesátý výstup na tento krásný komín a na tuto počest byl uspořádán i ohňostroj..

..žena chtěla do Prahy, a tak aby mne vůbec přesvědčila k takovému sebevražednému počinu (o vík.e.ndu!!), řekla mi, ať si domluvím nějakou tu lezbu, na odpoledne. No nakonec jsem se domluvil s Pubíky, oni jsou takoví slušní komínáři a v Praze se vyznají a zejména proto se ta kace velice vydařila a my končili spocení a špinaví. Za skvělé průvodcovství jsem aspoň Pubiho pozval na bezdomoce.

..tak po dvou letech plánů se konečně našel termín, kdy jsem já i Mc měli volno a mohli jsme tak konečně spáchat společnou kaci. Z rychlé, poautobusové Rourovny fotky nemám, takže všechno je jen ze soboty na výletě kolem Blatné..

Vnuk přijel na „krátkou“ jednodenní návštěvu, jenže když už jsme někam vyrazili, tak už jsme se tam zasekli. Plán byl velký, pružný a tak se nakonec i smrksnul. Pět dlouuuhých hodin jsme strávili v magickém, kultovním Slavoňově. Dokonce jsme se podívali i na výstavu sodobého umění!

Fabrikysněm byla dlouho plánovaná záležitost, zejména ze strany fabrikyotců, kteří se musí věnovat svým nefabrikyfamýlijím. Celé úsilí vyvrcholilo v jediné, krystalické datum – 8.února 2009. To mělo být tím datem, kdy se všichni FABRIKYčlenovci sejdou. Leč, přes veškeré úsilí, všechnu marnou snahu, kace dopadla takřka fiakrem. NEPŘIJEL KOMAN!

Takže se místo zběsilého chlastání měřil komín zvenku i zevnitř, na výšku i na šířku, na tloušťku i na tenku. A také se grglilo. Ano, v oblezené Plhni se grglilo. A co navíc? Stejk, kolena a smažený lilek.

..rozlučková kace s Jejdosem aneb 150km na jednu grgli

Nabitá sobota. 5 čápů, 4 komíny, 3 grglace a skandální odhalení!  Variabilně k prohlédnutí objektivy Nikonu a Canonu.