KUKULÍN

…a tak jsme prostě byli tejden v čudu

Kdysi dávno, v minulém tisíciletí, existoval jeden oddíl, a ten si říkal „Brontíci“, milé děti. Nebyli to žádní sralbotkové a výpravy, třídeňáky a tábory patří k stále těm nejhezčím vzpomínkám na školní léta. Kdo by to byl řekl, že ten čas tak poletí a že od poslední společné akce uběhlo více než 22 let…

To je dost, že nás taky konečně jednou vyvezla!

Po výletu do Bernardu jsme ještě zajeli k Parýzkojc na chatu. A co bylo supr, konečně jsme se dostali k tomu, že jsme spali ve stanu! No ale bez svíticích mků by to fakt nešlo. Mky jsou nutnost!

Letos trochu se zpožděním, ale přeci!!

Čtyřmístný bob hadr…

9 dospělých, 8 dětí, jeden Mikuláš a anděl, to slibuje pořádně hustou atmosféru!

Byl to věru náročný víkend. Přijde jaro a člověk se může přetrhnout. V sobotu hřiště, maso, buřty, pivo, hřiště, kofola a spousta nachozených kilometrů s tlačením ozzíku. V neděli pro změnu ozzík v tahu a bahnění se směrem Xudoměři. Odtud na Hoorka a pak teprv dom. Ještě dneska se z toho léčíme a ozzík pořád ještě stojí zabahněn v předsíni. Není kdo by ho uklidil.

..a po roce opět na dovolené v Klení. Tentokrát ovšem v mírně pozměněném složení. Spíše ovšem rozšířeném..

Dětičky, hřišťata, dětičky..

..tak tohle byl teda trip za fšechny prachy! Kdo by to byl řekl, že z normální tuctové výpravy na rybník Němec vyleze takovej servajvl. Ne zdaleka všechny cesty totiž vedou na Němec. Také jsme zjistili, že s dětmi se 4km jdou 3 hodiny, ale když jde do tuhého, dají 3 kiláky zpátky za necelou půl hoďku!

..sobotní májový den byl tak trochu opakováním toho brzkojarního s buřty. Jen opačně. Dopoledne jsme jeli s Pyťou a Terou ozzíkově přes Hoorka a odpoledne s Parýzky sčíhnout průjezd parní mašinky přes červenský most.