KUKULÍN

Přicmrndul jsem se do brzké ranní vyjížďky píseckejma. Jako nechápu, proč jezdit sjezdy dokopce a výjezdy sjíždět, ale budiž. A ten přejezd loupežnického stolku, to je další levýlek.

Po třech letech jsme se vrátili na strakonicko. Červená, žlutá a zelená. Volyňka, Kbíl, epickej trejl a supr sjezd do Strakonic.  A na závěr opejkačka.

7:21 → SMS: „Dopoledni biking po pravem brehu Vltavy nad Podolakem ~ po zelene a podobne. Krabickou k Podolaku. V devet u me. Kdo prijede, prijede.“

~

9:04 → volá Ytt, že nestíhá
9:05 → přijíždí Ománek
9:20 → nakládáme
9:21 → nález prasklého drátu
9:31 → drát vyměněn na ulici
9:42 → návštěva Zed Marketu kvůli nějaký redukci na kartáček na zuby, nebo co
9:59 → vyjíždíme z Písku, jo, před desátou!
10:16 → řeší se vakl zadní omanovy stavby
10:27 → jedem
10:44 → lesem se ozývá strašlivý výbuch
10:55 → první zátoka
11:20 → druhá zátoka (pořád na dohled mostu)
11:58 → v nějakém zapomenutém kaňonu jednoho z potoků zjišťujeme, že dopolední rajd bude trvat ještě asi několik hodin
12:30 → každej už jsme asi 2× lehli
12:48 → další zátoky a výjezd na skály, začíná chcát
13:15 → předposlední zátoka a „posledních 500 m“ po stezkách
13:48 → dorážíme do „cíle“, Ch.O. pod Smolčí
13:58 → rychlopřesun Z5
14:25 → vlhké prdele jsou zpátky u Podoláku

Yííra má novej bydlík, Peťa adaptoval po patnácti letech barona, a tak jsme si řekli, že někde s hadima přespíme. A aby to bylo tutový, objel jsem nejprv pár lokací na bajku.

A tak jsme jeli po nějaké dlouhé době zase do Židoffky. Zvolili jsme optimalizovanou trasu, abysme byli zase brzo doma. A brodů není jen 13, jaxme si léta mysleli, ale fakt, že 22. Pilky jsme nakonec netáhli zbytečně, prořezali jsme jeden docela hutnej polom…

Vyrazili jsme s Bubuntem na rajd a hnedkoňc jarní výjezd na nejvyšší bod Pihor.

Rychle domluvený rajd, na který nepřijel nikdo z pozvaných. No hlavně, že jsme se dozvěděli, že „tam dál už cesta nevede!!!“. Ale vede, ale vede, jen musíte mít pilku a občas vzít bajk na záda…

Zahájení jarní bajkové sezóny v opravdu velkém stylu! Průjezd špalírem tisícovky nadšených fanoušků na starym mostě, no kdo to má? Za Stašákem jsme jeli furt dál a dál, až se někteří pořád ptali, jestli už se raději nemají vrátit.

Tak jsme se konečně dokopali k celodence. Yeti měl teda krapátek zpoždění, paňmáma ho nechtěla pustit, ale Peťa zase vyjel hovno a já přetrhl řetěz.

Počtvrté v řadě, na přehradě.

Volné sobotní odpoledne, pár rychlých SMS, zásah a zátah na strakonicko. Strašlivý, hrozivý výjezd na pokraji puknutí plic, výtečné polety loukami, výhledy z výhledu, švestky a ostružiny a závěrečný slet k Dudákovi.

Tak jsme zase vyrazili s rajčaty na výlet. Na koupání to moc nebylo, nejenže byla voda dál, ale ono jí dostatek padalo i z nebe. Ale tak nějak nám to vůbec nevadilo!

Lucifer s námi konečně poprvé vyrazil na najtrajd! Zádušákem vzhůru, Zádušákem dolů. Na horizontu Bohuslavce hejno srn, nad tím Luna jak Luciferův luxomet. Chvíle ticha a nasávání neobyčejného okamžení. Pak prásknout do koní, půlkilem k řece a na buřta s cibulí…

Bylo nezvykle teplo, slunečno a mimojiné fotok.e.nično. I vyrazili jsme na bajk a vzali s sebou i optiku. No dál než k Rašínovi jsme opravdu nedojeli. A toho malýho fakana, co na rozviklaným bajku lítal 3x výš a dál, toho radši ani neukážem…

Tak zatímco loni i předloni jsme byli v Křemži, letošní ročník Setkání přátel a dětí tělocvikářů se konal u Nové Pece, hned na břehu jihočeského móře…

To jsme jednou vymysleli, že zkusíme projet relikt tochovické vlečky na Orlík. Jedná se přibližně o 15km bývalé trati sloužící k zásobování stavby hráze. Na konci devadesátých let byly koleje vytrhány a od té doby vlečka pustne. Zarůstá. Mokvá. Prostě výzva pro drsné bajkery, kteří opovrhují cykloštezkou!

Pár nask.e.novaných diáků, patrně z roku 2004. Ďouride a krabova postýlka.

Krabova postýlka je konec jednoho kratičkého sjezdíku u Otavy, místo, které dnes již po vykácení stromů neexistuje, ale dopad tam býval celkem měkký. Pokud tedy nebyl dopad mířen na hlavu a nenásledovalo bezvědomí…

Blátozní separatistická vánoční vyjížďka po kopcích čížovskovrážských s klouzavým závěrem na levém břehu.

Byla noc, nad tichou Otavou Měsíc tiše zářil, a k.e.n celej od bahna, se nějak blbě tvářil…

Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi… 

Jaro dostalo po držce a do našeho kraje drze vrthlo léto. Prodloužený víkend jsme nijak neplánovali a užívali si vedra zcela bez okolků! Sobota výlet do kraje novoborkamanského, neděle na Budách, pondělí pokus o čarodejnice a první máj na kolech…

Už jsme si mysleli, že letní celodenní vyjížďku letos nezvládneme, ale shoda okolností nám přihrála pod řídítka Židovku, a tak jsme si ji po pěti měsících zase vychutnali. A tentokráte dokonce ve jménu projektu VELO Gay (nebo tak nějak)…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

Melounojc alias Požilevelů si přivydělávají psaním románů do bajkových časopisů. A abychom viděli, jak profiredaktoři pracují, vnutili jsme se jim do vyjížďky, takže porád museli čekat, než zalepíme, než dojedem, taky na jídlo nám museli pučit, no prostě by to bez nás nezvládli!

Nejdřív jsme s Peťasem mysleli, že přilétnou SUPi, jenže SUPi nebyli a nebudou. A tak Bubunťák dostal Sputnika. A že na něm válí, hned první caiskojízdu zvládnul 16,5 kiláku. Kdo by to byl řekl?! No zato Ďuďu se předvedlo, neb čtyřikrát pustilo…

Ádi druhé narozeniny jsme (byť o týden později) oslavili opět na heřmaňské exrůžové chatičce…

V předvečer vylézajících hladů a škvírů jsme zažili bajkovou extázi v strouze zvané Židova.

Byl to víkend mnoha ozzikilometrů a ještě více smrkovických lívanců!

Krab přišel zjara s takovým šíleným bajkovým nápadem. Že bychom jako jeli na Podolák a odtud po pravém břehu až do Týna, a potom zase zpět do Písku. Po vytrasování na mapách to ale bylo asi 80km terénem, a to bychom asi jaksi zjara nejspíše cípli. A tak jsme na první dubnový pátek vymysleli, že pojedeme do Hladné a pak už se uvidí. No ano, v Hladné jsme byli za hoďku a půl, ale v její blízkosti ještě taky za dvě hoďky a za dvě a půl hoďky.. .. .. ..

No prostě cesta po levém břehu Vltavy cestou NECESTOU, skrz křáčí a chobaždí, přes fjordy, rokliska, bahniska, brody, durchevá lesy i nekonečné lány až ku svatému Jánu nám zabrala mnoho dlouhých a těžkých hodin. Poté se ještě přesmýknout přes písecké hory zpět k Otavě a s hladovou klepavkou jsme se dostali až Xulanovi.

Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…

S ninja-melouns family, na hřištích jsme pobyli.

Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.

Tradiční vánoční rajd opět v privátní skupině. Tentokrát ještě menší, než loni… …zato s cukrovím a rybí polívkou v Borce.

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny po směru hodinových ručiček.

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny proti směru hodinových ručiček.

Původně to mohla být i letní vyjížďka, nakonec jen klasická „vpůldruhýnamostě“, na druhou stranu nás pod tím svatým bylo v době odjezdu celých pět kusů! Sice to vydrželo sotva pět kilometrů (tedy sotva sedminu z celé trasy), ale i dětská snaha se počítá..

..kus před Temešvárem začaly z oblahy padat provazy vody, ale i tak jsme nakonec švestky a blumy ve vlastecké aleji po letech ochutnali.

Evýk chtěl mermomocí profimovat poslední krásnou sobotu, Kykill zase velmi správně dal přednost biku před nějakým festivalem, a tak jsme se dvěma ozzíky vyrazili kol řeky k jiné řece, odtud na jednu chalupu a z té zase na jinou chalupu. A zabralo nám to snad 7 hodin!

Sobota po obědě. Naložit děti do ozzíku a ujet během spinkáku co nejdále. Už jsme dlouho nebyli na Němci a dlouho tam zase nepojedem. Vypuštěný, rozbagrovaný, vykácený. Hrůza. Ještěže u Muflonů je takový pěkný posed, po kterém se dá lézt a kolem kterého se dá dobře zlobit. No a závěrečné makrely, joj!

My jsme si opravdu naivně mysleli, že tu paseku s neuvěřitelným výhledem na Písek najdeme..

Naprosto neplánovaně jsme vyrazili na bajkozzirajd, a to dokonce i s Edou, Liborem a malým Máťou. Ale já ten tankáč nevymyslel!! Takhle brzy po deštích..

Než jsme vyrazili, svítilo, lilo, svítilo a zase lilo. Takže vzdoušek byl čerstvoučkej, bahínko tak akurát a mouchy chutnaly čerstvě.

Popátý! Popátý!! Ale ve výjezdech jsme nechali plíce a ve sjezdech duši..

Rychlé kace bývají nejlepší. Od svolání do srazu uběhla sotva hodina, a tak jsme se v páteční půl pátou sešli na tradičním místě. Dokonce jsme se ani hodinu nedohadovali kam pojedeme a rovnou jsme vyrazili na tankec. V podstatě po stopách starých přesně 3 měsíce. Vyráželi jsme za plného slunce směrem na západ, ale už v loužích se setmělo a díky dvou menším technickým potížím (yeerovi už by měl někdo říci, že opakovaný vtip není vtipem) jsme dojezd směrem východním dávali opravdu na krev, pot a první kapky první letošní bouřky…

Udeřilo plnohodnotné jaro. Když se konečně Evík rozhodla co si vezme na sebe na kolo do drsného jarního blátivého nemilosrdného terrainu(nakonec pro sichr ty nejodrbanější elasťáky, které se již cestou tam rozpadly), mohli jsme směle vyrazit směrem třeba na sever. No prostě pro začátek něco po rovině. Nesmí se ty jarní rozjezdy moc přehánět…

Přišlo jaro! Jakomarosana si poprvé vyzkoušel jízdu na rampě a Ádě plnohodnotné místo k sezení v ozzíku. Nedělní výlet na Buda byl pak jen sladkou tečkou za prvním víkendem s vlahým vzduchem a sněhem schovaným v již jen temných místech bez slunce.

Od té doby, co Oktan přešel do městské služby (=5×2 týdně Lipovka – Raab a zpět),  jsem na jeho komponenty v podstatě nesáhl. (Pryč jsou ty doby, kdy doba jízdy byla vyvážena dobou následné montáže). Jenže poslední dobou už prudké rozjezdy na křižovatkách smrděly skokem řetězu s následným rozkopnutím čéšky o představec. A jezdit po městě na malej tác není opravdu to pravé ořechové.

Read the rest of this entry »

Tak dneska jsme museli na helmu přidělat „dejchání“, protože i Marosana má na helmě „dejchání“. Výhodou je, že se takové dejchání na bajku obejde bez bomb, takže míra údivu kolemjdoucích není až tak vysoká a jízda nemá zbytečná zdržení způsobená vypadávající hadičkou.

Holt jsou to ty následky výchovy spíše kvalitními bajkovými filmy, než vílou Amálkou.

První (a na dlouho jediná) letošní vyjížďka z počátku nového roku. První centimetry sněhu z několika dalších decimetrů padajících po další týdny a týdny. Byla to fajnová jízda, nebýt toho, že Yííra opět přetrh řetěz, mně vytekla vidle a Krábek rozšláp podrážku..

..ranní mrazivá jízda i s poTomky a manženou..

..protože jezdíme na bajkové vyjížďky jen zimě, konečně je tu nová galerka ze super jízdy kolem rybníka, lesem, orbou a kolem té lavičky, kterou Yeera rozsedl..

Skvělá, ač mírně propršená, dovolená ve vojenském újezdě.

..koupačka na Cajsce a langošáky u Sulana – ideální letní popracovní odpoledne

..dopolední jízdy jsou super. Pro děti bublifuk, pro tatíky bernard..

(jako bonus – foto DUDLMATU 1.o)

..nejextrémnější počin z těch hodně extrémních! Jízda do Oldřichova a zpět! Evík zaskočen.

Ádi první bajková vyjížďka, a to hned až na Němec. (Což byla pro ní nuda, páč už tam byla, že?)

..jak jinak, než brutální vyjížďka na 5 bratrů..  ..dětičky se vypinkali, fotřici pokecali a vůbec bylo suprově..

..páteční vyjížďka – opět extrém! Dojeli jsme až na hřeben pod Býčákem a tam jsme si (my chlapi) dali pivo.. (Tera je v tomhle případě nějaká měkká)

..jako já jsem si fakt myslel, že jsem rebel, když jsem si na vyjížďku pro vodu nevzal kanystr..

  ..pár fotéček ze dvou odpoledních mračnivých jízd s ozzíky..

 ..v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu jsme vyrazili s ozzíky. Nepršelo, pršelo a pršelo ještě víc.

..sobotní májový den byl tak trochu opakováním toho brzkojarního s buřty. Jen opačně. Dopoledne jsme jeli s Pyťou a Terou ozzíkově přes Hoorka a odpoledne s Parýzky sčíhnout průjezd parní mašinky přes červenský most.

..po tom týdnu, kdy jsme pořádně nic nestíhali, jsme konečně s Máťou vyrazili na ozzibajk. Proběhl úspěšný test průjezdnosti hlavní části Václavských skal a také výjezdu po modré od Vápenice na Hradiště. No a tam jezdila motokára (už jen jedna) a přestalo pršet a bylo krásně!

..to co nikdy nikdo nepředpokládal se stalo skutečností! Dostali jsme se s ozzíky až na vrchol Mehelníku!!!

 ..ledově vichrovatá jízda nejen po zmrzlých polích.. ..led byl prakticky všude..

..zatím nejstudenější vyjížďka – krásných -10°C v démonicky perverzním zádušním hvozdu

..první vyjížďka roku 2009. Větrověsněživá cesta topěleckými lesy a nesmírně krutou divočinou kolem kančího potoku se závěrečným sjezdem od Vajaxu cestou k Postýlce s odklonem na běžnou úběžnou..

..první sníh, ledový vichr (z hor) a žlutá za Ovčínem

Ranní bajking s Milošem „Melounem“ krásně nasvícenými píseckými horami.. ..a také první ostrý bajkový test malýho Penťy.

První celodenní letní vyjížďka se již na Vysokém Kamýku zvrhla v boj o přežití, který eskaloval zejména v polovině výjezdu na Skočičák, tedy Hrad, o jehož dobytí jsme při odjezdu z Písku neměli ani šajna. Uf. Nebýt štrůdlu u Aleše, asi bychom domů nedojeli. Fotky pořítil Jeera, páč my už malej foťák nemáme.. ..jednu jsem si dovolil lehce zdémoničtit..:-))