KUKULÍN

7:21 → SMS: „Dopoledni biking po pravem brehu Vltavy nad Podolakem ~ po zelene a podobne. Krabickou k Podolaku. V devet u me. Kdo prijede, prijede.“

~

9:04 → volá Ytt, že nestíhá
9:05 → přijíždí Ománek
9:20 → nakládáme
9:21 → nález prasklého drátu
9:31 → drát vyměněn na ulici
9:42 → návštěva Zed Marketu kvůli nějaký redukci na kartáček na zuby, nebo co
9:59 → vyjíždíme z Písku, jo, před desátou!
10:16 → řeší se vakl zadní omanovy stavby
10:27 → jedem
10:44 → lesem se ozývá strašlivý výbuch
10:55 → první zátoka
11:20 → druhá zátoka (pořád na dohled mostu)
11:58 → v nějakém zapomenutém kaňonu jednoho z potoků zjišťujeme, že dopolední rajd bude trvat ještě asi několik hodin
12:30 → každej už jsme asi 2× lehli
12:48 → další zátoky a výjezd na skály, začíná chcát
13:15 → předposlední zátoka a „posledních 500 m“ po stezkách
13:48 → dorážíme do „cíle“, Ch.O. pod Smolčí
13:58 → rychlopřesun Z5
14:25 → vlhké prdele jsou zpátky u Podoláku

A tak jsme jeli po nějaké dlouhé době zase do Židoffky. Zvolili jsme optimalizovanou trasu, abysme byli zase brzo doma. A brodů není jen 13, jaxme si léta mysleli, ale fakt, že 22. Pilky jsme nakonec netáhli zbytečně, prořezali jsme jeden docela hutnej polom…

Zahájení jarní bajkové sezóny v opravdu velkém stylu! Průjezd špalírem tisícovky nadšených fanoušků na starym mostě, no kdo to má? Za Stašákem jsme jeli furt dál a dál, až se někteří pořád ptali, jestli už se raději nemají vrátit.

Multirodinný výlet na buřtění k polovypuštěnému Novému rybníku…

Bylo krásně, takže nadešel čas poklidného výletu na bývalé hradiště, lovení kůry a tak vůbec.

Tam, kus od Bernartic, je prý nějaká rozhledna. Je tam. A kus dál je opuštěný hřbitůvek. Je tam, jenže za plotem. Ale zas je tam hřiště. A to je hlavní!

Nejeli jsme do Rakouska, jeli jsme do Ádru. Pršelo o trochu méně, než tam, o trochu více, než jsme čekali. A co už.

Když jsme v roce 2002 projížděli Středohořím směrem na Lofoty, říkali jsme si, proč vlastně nezůstaneme mezi těmi famózními vrcholy. No a trvalo to 12 let, než se nám podařilo zosnovat expedici i do tohoto drsného kraje, kde se odklonění ze stezky trestá roztrháním v nekonečných trnitých křáčích a kde stoupání je mnohdy vícenež stoprocentní. Kdepak Rakousko!

Lucifer s námi konečně poprvé vyrazil na najtrajd! Zádušákem vzhůru, Zádušákem dolů. Na horizontu Bohuslavce hejno srn, nad tím Luna jak Luciferův luxomet. Chvíle ticha a nasávání neobyčejného okamžení. Pak prásknout do koní, půlkilem k řece a na buřta s cibulí…

Dva, tři kilometry pod Pískem, nějakých pár desítek metrů nad řekou Otavou, roste z prudkého svahu nadobyčejný smrk. Má mohutný kmen, větve jak menší stromy a z jeho vršku je krásný výhled na údolí a dokonce i část Písku. Jenže zdolat jej není nic jednoduchého. Poprvé jsme se na něj vysápali s Krabem 19.5. 2005. Teď, po mnoha letech, když už je stabilní lanochod minulostí, jsme ho opět zdolali s Ramónem. Nahoře je současná galerka, dole vzpomínková…

Krap nejel. Jýa nejel. Lukyňák nejel… …a dobře jim tak! Sedm hodin dřiny, 51km, mazlavě klouzavé bagno, křoviska, větviska, kopřiviska. Kalné vody až k přešmykači. No kdo by o to stál?!  (pozn. po dlouhé době opět vytažen vodotěsný fotostroj. A ještěže tak!)

Ozziprůzkum údolí hrejkovického potoka (aneb „malé židovky“), kde po deštích bylo vody nad kotníky a děti to stejně celé ušly pěšky…

Prvomájový výlet na Zelený vrch. Skály, špagáty, cvičky, zvedáky, lezba, skoky, polety, hamaka…

To jsme jednou vymysleli, že zkusíme projet relikt tochovické vlečky na Orlík. Jedná se přibližně o 15km bývalé trati sloužící k zásobování stavby hráze. Na konci devadesátých let byly koleje vytrhány a od té doby vlečka pustne. Zarůstá. Mokvá. Prostě výzva pro drsné bajkery, kteří opovrhují cykloštezkou!

Blátozní separatistická vánoční vyjížďka po kopcích čížovskovrážských s klouzavým závěrem na levém břehu.

Bylo třeba dobrat starou dovolenou, a tak kam jinam jet, než do turistického centra, kde je těsně před Vánoci na vymření…

Po dvaceti dnech zpátky na místě činu! V plánu byla zejména grglace nitrošplhem, ale ta věc byla tak strašlivě mouřenínská, že ostatní vyměkli a zdrhli. Pan Jejdos dokonce až tak, že skončil u hovně.

Byla noc, nad tichou Otavou Měsíc tiše zářil, a k.e.n celej od bahna, se nějak blbě tvářil…

To bylo tak. Blížil se termín LMTV, jenže Bouřka měl naplánován pobyt na jednom vechtru. A tak jsme LMTV vymysleli v Hamrech, což je co by kamenem dohodil z Hojsovky. Na Hojsovce má chalupu Markéta. Markétu všichni známe. Chalupa je pěkná. A tak jsme jeli na chalupu…

…a Černé jezero
…a tunel na Špičáku
…a sněžilo a sněžilo a my měli zimní gumy ještě na internetu

Tak jsme konečně zase vytáhli draka. Ale vítr foukal na draka. Teda nefoukal na draka. Furt padal a děti běhaly a zvedaly a běhaly a zvedaly až chtěly jet už domů. V sobotu jsme vytáhli holky na výlet. Cílem měl být vrch nad mlhou, zalitý sluncem. Rozhledna se snažila, ale nad mraky se opravdu nevytáhla. Mimochodem, ta na Koňském vrchu je jedna z devíti měřičských věží postavených v roce 1941. Druhá je třeba na Kamýku, kterou jsme shodou okolností navštívili v neděli. Skvělé výhledy, Šumava, Brdy, a dokonce i Alpy, se také nekonaly…

Babí léto, vůně borovic, opuštěný lom a smradlavé lezačky…

Soumarák je díky byrokratickému systému namáčení lodí do Vltavy krásně klidné a v podstatě prázdné místo. Slunce se občas ukázalo, déšť se také předvedl v plné síle a řopíky? Ty tam stojej a stát budou…

Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi… 

Rádio hlásilo, že bude sluníčko a nejmíň 15°C. Tak jsme vyrazili na jihozápad. Jenže, my čekali jaro a zatim přišel chlad. Kdo by to byl řekl, že unosíme z konce dubna ještě tolik hadroví! A to jak v Lébergu v zoologické, tak v Cvízlu v naturparku, natožpak ve vymrzlé muzejní lokomotivně…

Slunce odporně pálilo, tak jsme se zašili do hor, do nor.

Páč nám minulou sobotu buřty od Kamýku móc chutnaly, udělali jsme takové malé repete! Ve stejnou dobu, na skoro stejném místě, ale s úplně skoro jinou posádkou…

Matky s dětmi vyrazily na čerstvé horské povětří. Ovšem po třech dnech chumelení jsme odsud museli zdrhnout, těžko bychom si pak zvykali na nudu a šeď maloměsta.