KUKULÍN

Byli jsme na svatbě a né ledasjaké! Protože když na komín, tak na komín!

Dvoudenní kace za účelem odvětvení a odstromení bývalé vápenky v Mladíkově. Rozcvička ve Vimperku na pívovaru jako pořádný bonus.

To jsme jednou vymysleli, že zkusíme projet relikt tochovické vlečky na Orlík. Jedná se přibližně o 15km bývalé trati sloužící k zásobování stavby hráze. Na konci devadesátých let byly koleje vytrhány a od té doby vlečka pustne. Zarůstá. Mokvá. Prostě výzva pro drsné bajkery, kteří opovrhují cykloštezkou!

Po dvaceti dnech zpátky na místě činu! V plánu byla zejména grglace nitrošplhem, ale ta věc byla tak strašlivě mouřenínská, že ostatní vyměkli a zdrhli. Pan Jejdos dokonce až tak, že skončil u hovně.

Asi tak 25km od nás je opuštěný zámek, o který se dlouhá desetiletí poctivě starala armáda. Chtěli jsme jen nakouknout, ale tři hodiny byly nakonec málo a hlad nás vyhnal. Rozhodně jsme tu nebyli naposled!

No. Nejeli jsme na buřty na kopec, jeli jsme do ZOO v Plzni. Plná Krabička. Ale ne všichni byli v ZOO a ti co tam byli, nefotili.

Odpolední výlet na východ, tam, kde mají čápy, ale nemají kramle. Za zpřístupnění vertikály děkujeme středočeské úderné jednotce s akuvrtačkou a žíněmi.

Megamonstrózní makabrozita na nejvyšším koníně v plzeňském pregionu.

 Náhoda přeje připraveným, a tak, byť by to bylo pro normálního člena PiDi pekelně z ruky, objevily dvě akce, které nám pěkně hrály do karet!

…a tak jsme prostě byli tejden v čudu

Danny pořádal slavnostní výstup v Humpolci, přímo na strážnici proti europivu, no a tak jsme tam tedy jeli. Nejdřív byl výstup, pak sestup a pak exkurze. I ochutnávka byla, sice jen na břáně navratnici, ale i tak – supr vejlet.

Na KODU se nám ozval pán, že chtějí zbořit ve ŠKODĚ komín, ale že neví, jak je vlastně velký a že neví, jak jej tedy zbořit. No a tak jsme jim ho jeli změřit. Co by jeden nakonec neudělal, aby se mohl pořádně ušpinit a nadýchat cihelného prachu…

Mlžně listopadový výstup mnoha rozličných divizí v pletařské mecce Vysočiny.

Výlet do Plzně hned za dvěma cíli.

..alternativní MTV v dobřanském pivovaře. 12 intervýstupů, 73 piv a několik buřtů..

Přišel mail, od vedení. Pozvánka. A tak jsem odpověděl, potvrdil, přizval Bouřku, E.A.M hodil pod I.K.E.M a jelo se!

Původně jsme měli dát sPicha o vesnici dále, ale nakonec jsme skončili na naší oblíbené parostrojní vodárně. Někteří z nás nejednou. A PlzDi se zase rozrostla…

Na devátého máje každoročně připadá výročí  založení SČK. Díky Ungerhofovi Hugovi jsme se jako tradičně o den dříve mohli  podívat na morfolní trubínu v Dubenci. Vrcholu společně dosáhlo přes dvacet komínářů a komínářek.

No a po výstupu, se naše část divize podívala ještě na slavný vltavský meandr, kde snad již brzy bude stát nová tepelná elektrárna se 137m vysokým cihelným komínem.

Přesně po pěti letech jsme se ve stejném týmu vrátili k našim kořenům – akci, která nemá ve světě obdoby. A ač se některé menší detaily změnily (ploty, psi či pleše), celá kace proběhla v podstatě ve stejných kolejích jako tenkrát. Ukončili jsme tak svoji první prekiopětiletku a započali novou.. ..snad se na jejím konci zase sejdeme v městečku u Vltavy v plném počtu lezců i komínů!

Na počest této významné události bylať stará galerka redyzajnována do současné podoby.

Bylo to maso…
…sice se nám šňůra každoměsíčních kací v březnu přetrhla, ale mám takový pocit, že tahle dubnová tu mezeru dostatečně vyplnila. Za vertikálními skvosty jsme vyrazili již v sedm ráno a plán byl nacpaný k prasknutí. Nakonec se podařilo všechny primátní cíle doblít a spoustu sek.e.ndárních cílů zfotognozkovat. Ale nejlepší byla stejně koupel v pivovarní koupelně…

Je super, když se i v tak oblezeném městě dá najít ještě nová čerstvá posila, tedy zatím pok.e.nciální. A na zaškolení byl zvolen objekt nejblíže k bydlišti – Pišingrov. Co dodat, bylo to fajn, hlavně se nikdo nevztekal, že se pořád ještě fotí..

Člověku se občas, když má štěstí, otevřou nevšední výhledy.

Druhá letošní pořádná kace a opět s Bouřkou. Tentokrát jsme se vlaken přesunuli do Vodňan, kde brodivše se sněhem fotodokumentovali jsme, co se před námi tyčilo a vylezli vše, kde nám padla kramle, špršle nebo hromosvod do ruky. A díky Vildovi za místní průvodcovství!

..malinká sněhembrodící, komínifotící, po střeše klouzající prekiokace s Bouřkou

Povánoční multidivizní kace v kultovním Slavoňově.

..jen tak na otočku přijel synek a vnuk z PlzDi. Krásná sněžná kace!..

..alternativní MTV v županovické cihelně. 12 intervýstupů, 37 piv a několik buřtů..

..vau! Po vícenež předlouhém roce k.e.nečně na kaci s Jejdou, navrátivším se z dalekých prdelí a horoucích pekel. Inspekce cihelny v Hostišovicích, lopatková intergrglace lopatárny a kontrola komínku v Mitrovicích..

..sváteční výlet vlakem do Březnice. No ano, bylo to poklidné dopoledne i odpoledne, krásně protrávené v zámeckém parku a taktéž na komínku a v komínku jednoho starého lihovaru. No a po práci jsme se ještě navíc vnutili do pikniku, který si pro sebe připravili Pubajs a Jana. Měli to dobré..

..žena chtěla do Prahy, a tak aby mne vůbec přesvědčila k takovému sebevražednému počinu (o vík.e.ndu!!), řekla mi, ať si domluvím nějakou tu lezbu, na odpoledne. No nakonec jsem se domluvil s Pubíky, oni jsou takoví slušní komínáři a v Praze se vyznají a zejména proto se ta kace velice vydařila a my končili spocení a špinaví. Za skvělé průvodcovství jsem aspoň Pubiho pozval na bezdomoce.

..tak po dvou letech plánů se konečně našel termín, kdy jsem já i Mc měli volno a mohli jsme tak konečně spáchat společnou kaci. Z rychlé, poautobusové Rourovny fotky nemám, takže všechno je jen ze soboty na výletě kolem Blatné..

Vnuk přijel na „krátkou“ jednodenní návštěvu, jenže když už jsme někam vyrazili, tak už jsme se tam zasekli. Plán byl velký, pružný a tak se nakonec i smrksnul. Pět dlouuuhých hodin jsme strávili v magickém, kultovním Slavoňově. Dokonce jsme se podívali i na výstavu sodobého umění!

Fabrikysněm byla dlouho plánovaná záležitost, zejména ze strany fabrikyotců, kteří se musí věnovat svým nefabrikyfamýlijím. Celé úsilí vyvrcholilo v jediné, krystalické datum – 8.února 2009. To mělo být tím datem, kdy se všichni FABRIKYčlenovci sejdou. Leč, přes veškeré úsilí, všechnu marnou snahu, kace dopadla takřka fiakrem. NEPŘIJEL KOMAN!

Takže se místo zběsilého chlastání měřil komín zvenku i zevnitř, na výšku i na šířku, na tloušťku i na tenku. A také se grglilo. Ano, v oblezené Plhni se grglilo. A co navíc? Stejk, kolena a smažený lilek.

Když Lubol ještě pracoval ve SČVAKu, neměl žádného kolegu, který by dělal práci co má a tak nezbývalo, abych se jedné šichty zúčastnil a prolezl s Lubolem jednu děčínskou odvodňovací štolu. Bylo to skvělé!

Jedna z prvních výprav tam, za velkou zeď, kde se válejí bicí a diáky.