Poslední týden prázdnin! To se nesmí procamrat na plovárně. V pondělí odpo ládujeme Krabičku, s osmou večerní startujem a v půl jedenácté je tým T.M.A. na místě prvního noclehu. Další den pak lízneme středohoří výstupem na Sedlo, pivníma rohlíkama v Úštěku, strašlivou soutěskou o kus dál, filmováním u rybníka a návštěvou nádražního tábora v Lindavě. Středa začíná Skálou smrti a malou odbočkou k vykutaným jeskyňkám, ze které se vyklubal několikahodinový pobyt pod zemí. Takže na Sloup nedošlo a musel si počkat než se vydrápeme ve čtvrtek ráno na Klíč. Čtvrteční večer, to už na letišti Hradčany, přichází chčík. A chčije a chčije až do pátečního večíra, kde už jsme dávno na našem oblíbeném místě na kokořínsku…
Dvoudenní kace za účelem odvětvení a odstromení bývalé vápenky v Mladíkově. Rozcvička ve Vimperku na pívovaru jako pořádný bonus.
S hrůzou jsme zjistili, že se konec prázdnin přiblížil naprosto nečekaně a neodvratně. A protože Evik vyrazila na Kristuskemp, tak jsme naložili Krabičku a vyrazili. Průběh byl asi takovýto:
Lanovka, rozhledna, skály, lanovka, špinavý zadky, řopík, balíky, řopík, ropucha, řopík, stoupák, tisícovka, vyhlídka, řopík, komín a štěrk, ještě víc špinavý zadky, louka, hovínek, buřty, barvy rána, jeskyně, bláto, sváča, louka, slejvák, vyhlídka, mlha, vana a bazén, trnky, Džbán, ostružiní a maliní, technické památky, sotovinky, hovínek bez buřtů, snídaně v trávě, balení, kapky, průtrž a vybalování.
Tak zatímco loni i předloni jsme byli v Křemži, letošní ročník Setkání přátel a dětí tělocvikářů se konal u Nové Pece, hned na břehu jihočeského móře…
A jak v květnu řekli, tak udělali. Jenže někteří se moc nepředvedli a vůbec nepřijeli. Simulace chřipky, simulace práce, no prostě kde jsou ty časy…
Před deseti lety kolem slunovratu jsme se byli podívat tady do tohodle města, a teď jsme šli zjistit, jak to tam po těch deseti letech vypadá…
Týden pod Kletí, na Kleti i za Kletí. Dvacet „dospělých“, dvacet dětí a jeden čičouch. Obrázkem proklik na normální fotky (zmenšitelné dle velikosti monitoru), a nebo tady ve velikosti 999.
Protože jsme neobyčejně zámožní a už nevíme, jak prachy víc roztočit, rozhodli jsme se, že si třeba pronajmeme na víkend Konopiště. A protože bychom se tam v té obrovské haluzně sami nudili, řekli jsme i Baronům by s námi jeli (oni jediní mají dle jména dostatečnou společenskou úroveň na to, aby mohli bydlet na zámku). Takže jsme si dosyta užili ticha hradu, pohodlí zámeckých postelí, mnoha koncertů v podhradí a také několika soukromých prohlídek expozic, páč mačkat se s ostatními podřadnými návštěvníky, to se nám fakt ekluje…
..fotky z akcí:
Přesně po třech letech (jaká to ostuda) jsme jeli na tradiční třebčínské hody, do žlutého, řepkou vzkvétajícího srdce Hané. První večer jsme stihli slavnost s buřty, vatrou, kapelou, ohňostrojem a tombolou v Ohradě, sobotu jsme si užili (a někteří přetrpěli) návštěvu ZOlo a v neděli jsme se tak nějak už jen poflakovali (když jeden nepočítá 5 hodin v autě)…
Bubunťákova první školková besídka! Foceno zpoza rohu. A jako bonus, domácí hřiště, aneb jak se dá na 3 hodiny zabavit na 6ti metrech čtverečních, když je venku nechutně krásné májové počasí a psa by vyhnal.
Když jsme dojeli pod, netušili jsme, jak záludná bude ta nakloněná rovinka na vrchol. A byla hodně. Ale nahoře krásně foukalo, což někomu nebránilo v tom draka asi 78x upustit. A navíc tam byla i zakopaná kešuna!
Tak takhle teplý listopadový vík.e.nd byl snad jen v roce 2002, kdy jsme s Krábkem vyrazili do novohradek! Tentokrát sice nebyl víkend tak akční a outhoumový, ale díky různým návštěvám a hlídání jsme za dva dny stihli komín, hospodu, obě babičky, návštěvu, procházku (Procházků ne, ty už s náma nechodí, od tý doby, co maj to nový bávo, tak místo lesa jezdí na skwoš, případně kolem náměstí), která byla nakonec jen vycházkou a několik hřišťat, z nichž už ani na jednom neměli točenou kofolu… …Ďuďu se rozjezdila, takže na svém motocyklu urazila více kilometrů, než asfaltem zdrsnělý Marosana.
Přelom prvních podzimních měsíců jsme strávili v jedné malé chaloupce s velkou zahradou, na kterou shlíží hned tři komíny. Dal by se tomu také říkat Sněm vedení plzdi a pidi za účasti prvních dam. V pátek nás Bouřka protáhl všemi periferiemi onoho rozkošného břasského městysu, z nichž na každé straně čučí nějaký ten konín. A věru, třeba i taková cesta pro buřty se díky stvolu z cihel protáhne na dvě hodiny.
Protože se několik mamin rozhodlo, že extraprodloužený víkend prožijí v ryze dámském kolektivu hrou na studentky, nezbylo manžílkům nic jiného, než se o své ratolesti postarat celých 5 dnů po svém. Náš T.A.M vyrazil směrem severním, na Buda. A bylo to supr řešení.
Konečně dovolená! Uf. Týden na chalupě v Týnčanech utekl rychleji než vzduch z toho nového bazénu na Budách. Kraj je to magický a v rozpuku léta i poněkud drsný, obzvláště pokud chce člověk projít, nebo snad dokonce projet po nepříliš využívaných turistických stezkách. Některé úseky by si s Dusky trackem nezadaly. Ale zas tam bylo TICHO!
Po delším plánování jsme našli konjukci jednoho víkendu, kdy bylo možné přemístit do Středohoří dlouhodobě zapůjčenou postýlku (ve které žádné díťátko snad nikdy nespalo). Je to magický kraj chmele, kopců a hrádků! A fymo se dá vzít kamkoliv…
Na bochánky a sek.e.nou tradičně pod Hrad. Dokonce jsme ani pořád jen nejedli, neb jsme pokořili vrchol Chlumu, ba jsme i dobili nějaký ten boubín. Vlastně dva, načež ten druhý Spajdrmet dobil nosem.
Udeřilo plnohodnotné jaro. Když se konečně Evík rozhodla co si vezme na sebe na kolo do drsného jarního blátivého nemilosrdného terrainu(nakonec pro sichr ty nejodrbanější elasťáky, které se již cestou tam rozpadly), mohli jsme směle vyrazit směrem třeba na sever. No prostě pro začátek něco po rovině. Nesmí se ty jarní rozjezdy moc přehánět…
Mánie polymerové hmoty se zcela a jistě rozlézá už i mimo náš byt. Tentokráte se ženy dohodly na kurzu patlání v bytečku nad Otavou. Z té plastické hmoty si vyrobily patrně i špunty do uší, neb ani dětský rykot je nedokázal od ní odtrhnout..
..dost bylo propracovaných víkendů! Naložili jsme ozzíky, naložili jsme je do vlaku a hurá do Vrcovic a hurá na kopec Sýkorku opéct buřty!
..krásné, leč větrné, podzimní odpoledne. V závětří za lesem jsme vybalili deku, kafíčko, šušenčičky a zatímco Mates spal, jsme se oddávali sladkému nicnedělání. Poté jsme se spíchli s Fíkama na Bejčáku a proběhlo pouštění draků takřka do roztrhání těl (těch draků samořejmě). Naše Raketa vydržela podstatně déle než Fíkojc Bubunta. Bylo to velice poetické odpoledne.
..srpnové podvečerní šplouchání řece. Takhle vypadají některá naše odpoledne, když je celý den horko. Tatínek přijde z práce, sedneme na kola a jedem na koupačku. A občas sebou někoho přiberem 🙂
..nedělní odpoledne bylo tak ukrutně líné, že jsme sotva došli z hřiště u Maliřskejch k Malířskejm a zpět..