KUKULÍN

Yííra má novej bydlík, Peťa adaptoval po patnácti letech barona, a tak jsme si řekli, že někde s hadima přespíme. A aby to bylo tutový, objel jsem nejprv pár lokací na bajku.

A tak jsme jeli po nějaké dlouhé době zase do Židoffky. Zvolili jsme optimalizovanou trasu, abysme byli zase brzo doma. A brodů není jen 13, jaxme si léta mysleli, ale fakt, že 22. Pilky jsme nakonec netáhli zbytečně, prořezali jsme jeden docela hutnej polom…

Rychle domluvený rajd, na který nepřijel nikdo z pozvaných. No hlavně, že jsme se dozvěděli, že „tam dál už cesta nevede!!!“. Ale vede, ale vede, jen musíte mít pilku a občas vzít bajk na záda…

Na Mehelu se na silvestra tísní tisíce lidí, my měli Pasecký sami pro sebe… A ty výhledy!

Multirodinný výlet na buřtění k polovypuštěnému Novému rybníku…

Páč nebyl sníh, tak novohuťský výlet připadl na průzkum nedaleké série řopíků s finální klouzajdou na vodní nádržce…

Výlet na minipouť, tyátr, goně a odběh do lomečku…

Lucifer s námi konečně poprvé vyrazil na najtrajd! Zádušákem vzhůru, Zádušákem dolů. Na horizontu Bohuslavce hejno srn, nad tím Luna jak Luciferův luxomet. Chvíle ticha a nasávání neobyčejného okamžení. Pak prásknout do koní, půlkilem k řece a na buřta s cibulí…

Bylo nezvykle teplo, slunečno a mimojiné fotok.e.nično. I vyrazili jsme na bajk a vzali s sebou i optiku. No dál než k Rašínovi jsme opravdu nedojeli. A toho malýho fakana, co na rozviklaným bajku lítal 3x výš a dál, toho radši ani neukážem…

To jsme jednou vymysleli, že zkusíme projet relikt tochovické vlečky na Orlík. Jedná se přibližně o 15km bývalé trati sloužící k zásobování stavby hráze. Na konci devadesátých let byly koleje vytrhány a od té doby vlečka pustne. Zarůstá. Mokvá. Prostě výzva pro drsné bajkery, kteří opovrhují cykloštezkou!

Blátozní separatistická vánoční vyjížďka po kopcích čížovskovrážských s klouzavým závěrem na levém břehu.

Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi… 

V rámci příprav Borkamana 2012 jsme vyrazili na gnozkaci terénu. A vyplatilo se, vytipované lokality celkem předčily naše očekávání!

Dnes je to právě 10 let, kdy byl založen Klub Extrémních Nápadů, chilli K.E.N. Již šest let máme pořád 8 členů, z nichž někteří byli na společné akci asi sotva jednou, jiní kvůli klubu nezmizeli do dalekých dálek. Byť je aktivita téměř u ledu, Myšlenka zůstává v nás…

Krásný podzimní den – ideální na výlet.  Rabí rozdělené na dvě půlky a lom hlídaný nevrlým staříkem.

Už jsme si mysleli, že letní celodenní vyjížďku letos nezvládneme, ale shoda okolností nám přihrála pod řídítka Židovku, a tak jsme si ji po pěti měsících zase vychutnali. A tentokráte dokonce ve jménu projektu VELO Gay (nebo tak nějak)…

Holčičičí týdenní výlet na Olešnou.

Ve středu bývá obvykle hic. A proto jsme jeli vyzkoušet nový, čerstvě napodruze napuštění puchejřák. Díky tomu bubunťáci začli tahat zelený nudle a díky tomu, a také predikci hnusného povětří, jsme nakonec na dny volna nejeli s Parýzkojc do Zbraslavic, ale zpátky na Buda. Bylo rozkošné počasí, na listopad. Tedy krom středy, to bývá obvykle hic…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

…do Smrkovic jsme jeli zas.

Přesně po roce jsme podnikli remake našeho prvního výletu do Svobodek. Tentokráte jsme sice šli odjinud a jinudy, takže loňskou trasu jsme zkopírovali sotva 12%, ale Procházkům je to jedno, protože si stejně mysleli, že jsme přesně takhle šli i minule. Ráno jsme měli krapet zpoždění, asi tak dvě a půl hodiny, a tak jsme kopec zdolali až za poledního žáru. Z pěti posádek se ovšem k vrcholu výpravy (hospody) dobraly jen dvě, ale těm to bylo stejně prd platné…

V předvečer vylézajících hladů a škvírů jsme zažili bajkovou extázi v strouze zvané Židova.

378 chlebíčků, 1,9 návštěv a tři jízdy taxíkem

Tradiční vánoční rajd opět v privátní skupině. Tentokrát ještě menší, než loni… …zato s cukrovím a rybí polívkou v Borce.

387 dárečků, 19 návštěv a tři kila vánoček

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny po směru hodinových ručiček.

9 dospělých, 8 dětí, jeden Mikuláš a anděl, to slibuje pořádně hustou atmosféru!

Začalo to nevinně vycházkou do podzimní přírody a skončilo to šíleným rokenrolem na ložnicovém pódiu.

..tentokrát na téma 400g masa na třech grilech na osm způsobů..

Původně to mohla být i letní vyjížďka, nakonec jen klasická „vpůldruhýnamostě“, na druhou stranu nás pod tím svatým bylo v době odjezdu celých pět kusů! Sice to vydrželo sotva pět kilometrů (tedy sotva sedminu z celé trasy), ale i dětská snaha se počítá..

..kus před Temešvárem začaly z oblahy padat provazy vody, ale i tak jsme nakonec švestky a blumy ve vlastecké aleji po letech ochutnali.

Po roce opět v městě platanů…

Evýk chtěl mermomocí profimovat poslední krásnou sobotu, Kykill zase velmi správně dal přednost biku před nějakým festivalem, a tak jsme se dvěma ozzíky vyrazili kol řeky k jiné řece, odtud na jednu chalupu a z té zase na jinou chalupu. A zabralo nám to snad 7 hodin!

Sobota po obědě. Naložit děti do ozzíku a ujet během spinkáku co nejdále. Už jsme dlouho nebyli na Němci a dlouho tam zase nepojedem. Vypuštěný, rozbagrovaný, vykácený. Hrůza. Ještěže u Muflonů je takový pěkný posed, po kterém se dá lézt a kolem kterého se dá dobře zlobit. No a závěrečné makrely, joj!

Oslavná mnohodětičková gardenpárty na hradištském vrchu s dortem, bazénem, sekačkou, Tatrou 815 a Hanou Motanou

..jedna promaruškovská galerka.. 🙂

Tak tenhle odpolední ozzíkový zájezd jsme v podstatě vůbec neplánovali, a přesto jsme se na startu sešli v opravdu hojném počtu. 4 tažní, 3 dvojmístné, jeden jednomístný a celkem 6 dětí. Začátek jsme zvolili mírný a jemný, aby se nikdo neleknul, děti si nepřekously jazyk a vůbec abychom se nadýchali té svěží atmosféry po deštích, které konečně trochu narušily hicovou sérii předchozího týdne.

No, ale objevila se první větší loužička a hned se nám konvoj zmenšil. Po menším zakňouráníčku, ozzivším se z nejvytuněnějšího ozzíku se Yeti obrací a sviští dom. To my, drsní, pokračujeme dále, výše, na nejlehčí převod vzhůru podmáčenou lučinou až tam, kde z trnek ční k nebesům boubín. Zde okousáni muchidly, svačíme. Volá Yeera, který má nový ozzík, nový tahozzíkovač numa 29″ a který už na nás čeká ve Smrkanicích.. (v autě). Tak tam přejíždíme cestou necestou i loukou neloukou.

No a tam si děti hrají, kloužou se, houpou se a nebo si prostě jen berou hračky a vyhazují upečené dorty oknem dřevěného domečku…

Po propršeném týdnu konečně vylezlo sluníčko, obzory se zaostřily a protože bylo náhle vidět i do dalekých dálek, nebylo třeba tam jezdit. A tak jsme šli Xulanovi. Objevil se i Šitůfek a také Procházkojc, které kdybychom nevytáhli, tak snad celý víkend umývali okna…

Než jsme vyrazili, svítilo, lilo, svítilo a zase lilo. Takže vzdoušek byl čerstvoučkej, bahínko tak akurát a mouchy chutnaly čerstvě.

Tak jako loni, i letošní poslední dubnový podvečer patřil rejům čarodejnickým. A stejně jako loni přišla po soutěžích a buřtech buřina.

Popátý! Popátý!! Ale ve výjezdech jsme nechali plíce a ve sjezdech duši..

Rychlé kace bývají nejlepší. Od svolání do srazu uběhla sotva hodina, a tak jsme se v páteční půl pátou sešli na tradičním místě. Dokonce jsme se ani hodinu nedohadovali kam pojedeme a rovnou jsme vyrazili na tankec. V podstatě po stopách starých přesně 3 měsíce. Vyráželi jsme za plného slunce směrem na západ, ale už v loužích se setmělo a díky dvou menším technickým potížím (yeerovi už by měl někdo říci, že opakovaný vtip není vtipem) jsme dojezd směrem východním dávali opravdu na krev, pot a první kapky první letošní bouřky…

Málem to odnesl Hotel Biokrav! Naštěstí jsme na předposlední chvíli vybrali jako lokaci oslavy dvojitých dvaatřicátých narozenin Čajovnu u (kdysi) zeleného stromu. Zašili jsme se do separé v prvním patře, abychom s celkem sedmi dětmi nerušili hosty v dolních místnostech. Ale oni tam kupodivu, krom dvou hluchoněmých, ani žádní další nebyli! Nicméně si stejně myslíme, že ten barák statiku narušenou už měl!

O vík.e.ndu jsme se přesunuli do výkrmného tábora pod Hradem, ale ještě předtím jsme zinspektovali hřiště ve Smrkovicích. Konstatovali jsme naprosté selhání městkých služeb, které neprovedlo odstranění 15cm těžkého vodnatého sněhu, ani 10cm bahna pod ním. Kam ten svět spěje..

První (a na dlouho jediná) letošní vyjížďka z počátku nového roku. První centimetry sněhu z několika dalších decimetrů padajících po další týdny a týdny. Byla to fajnová jízda, nebýt toho, že Yííra opět přetrh řetěz, mně vytekla vidle a Krábek rozšláp podrážku..

..protože jezdíme na bajkové vyjížďky jen zimě, konečně je tu nová galerka ze super jízdy kolem rybníka, lesem, orbou a kolem té lavičky, kterou Yeera rozsedl..

..krásné, leč větrné, podzimní odpoledne. V závětří za lesem jsme vybalili deku, kafíčko, šušenčičky a zatímco Mates spal, jsme se oddávali sladkému nicnedělání. Poté jsme se spíchli s Fíkama na Bejčáku a proběhlo pouštění draků takřka do roztrhání těl (těch draků samořejmě). Naše Raketa vydržela podstatně déle než Fíkojc Bubunta. Bylo to velice poetické odpoledne.

Skvělá, ač mírně propršená, dovolená ve vojenském újezdě.

Terezky třetí narozeniny oslavené na chatě v minisadu.

..nedělní výlet s Karfíkojc rodinkou na Zvíkov, zakončený zákuskami na Boudách..

Borkaman – synonymum nejtěžšího závodu planety. Jen ti nejotrlejší z nejdrsnějších mají dost psychických a fyzických sil na to, aby sedli do aut po střechy nacpaných výzbrojí a výstrojí a dojeli do nenápadné vísky jménem Borečnice. Ti, kteří se psychicky nezhroutí cestou, kteří přežijí i náročnou rozpravu pojednávající o smrtelných nástrahách tratě, ti se pak vydají v plén nemilosrdné jarní přírodě, jež plna vitální masožravé energie, nevydá těla odvážlivců zpět zadarmo. Ti, kteří přežijí celé útrapy sadisticky navržené trasy plné v podstatě nesplnitelných úkolů, mohou si gratulovat k tomu, že se vůbec vrátili zpět mezi normální nicnetušící lid, a je v podstatě naprosto jedno, na jaké umístění dosáhli. Zde totiž vyhrává každý, kdo se opovážil nechat si na předloktí napsat své číslo (to kvůli lepší identifikaci ostatků) a vydal ze sebe vše, co si žádá tato neopakovatelná sportovní výzva…

Velkolepá hromadná dětská expedice kolem Zelendárek spojená s opékáním her a hraním buřtů!

 ..nedělní odpoledne bylo tak ukrutně líné, že jsme sotva došli z hřiště u Maliřskejch k Malířskejm a zpět..

..zatím nejstudenější vyjížďka – krásných -10°C v démonicky perverzním zádušním hvozdu

..první vyjížďka roku 2009. Větrověsněživá cesta topěleckými lesy a nesmírně krutou divočinou kolem kančího potoku se závěrečným sjezdem od Vajaxu cestou k Postýlce s odklonem na běžnou úběžnou..

..první sníh, ledový vichr (z hor) a žlutá za Ovčínem

..čerstvě spadané listíčko a mrazivě teplý říjnový les kdesi za Držovem

Letí to jak splašenej čmelák.. ..už je to prý 16 let od konce základní školy. Víťa Zobal zorganizoval sraz a sešla se nás skoro půlka, což lze považovat za úspěch. A tady je pár fotek.. ..těch které nebyly rozmazané, nebo se „spícími“ spolužáky..

První celodenní letní vyjížďka se již na Vysokém Kamýku zvrhla v boj o přežití, který eskaloval zejména v polovině výjezdu na Skočičák, tedy Hrad, o jehož dobytí jsme při odjezdu z Písku neměli ani šajna. Uf. Nebýt štrůdlu u Aleše, asi bychom domů nedojeli. Fotky pořítil Jeera, páč my už malej foťák nemáme.. ..jednu jsem si dovolil lehce zdémoničtit..:-))