Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi…
Tak dneska jsme museli na helmu přidělat „dejchání“, protože i Marosana má na helmě „dejchání“. Výhodou je, že se takové dejchání na bajku obejde bez bomb, takže míra údivu kolemjdoucích není až tak vysoká a jízda nemá zbytečná zdržení způsobená vypadávající hadičkou.
Holt jsou to ty následky výchovy spíše kvalitními bajkovými filmy, než vílou Amálkou.
..babička pohlídala, takže jsme konečně, po šesti týdnech pod sněhem, vyrazili na běžky. (A hlídala vydatně, páč Máťa usnul už v půl šesté cestou dom!!!)
..První Matýskovo maškarní. Potáceč byl zprvu trochu nesmělý a chtěl domů. Brzy to však i s Bětuškou alá havajskou tanečnicí rozjeli a vydrželi až do konce.