KUKULÍN

Přicmrndul jsem se do brzké ranní vyjížďky píseckejma. Jako nechápu, proč jezdit sjezdy dokopce a výjezdy sjíždět, ale budiž. A ten přejezd loupežnického stolku, to je další levýlek.

Yííra má novej bydlík, Peťa adaptoval po patnácti letech barona, a tak jsme si řekli, že někde s hadima přespíme. A aby to bylo tutový, objel jsem nejprv pár lokací na bajku.

Některé ženy odjely. Některé naopak neodjely. A proto jsme vzali děti a odjeli do temných skal kus za tím místem, co Labe vtéká do Vltavy…

Vzali jsme hady na bajkovou vyjížďku!

Tatáčovský výlet (narušovaný jen velkou Godzilí) s pálením buřtů, trháním mechů a blbnutím v předjarní přírodě.

Zahájení jarní bajkové sezóny v opravdu velkém stylu! Průjezd špalírem tisícovky nadšených fanoušků na starym mostě, no kdo to má? Za Stašákem jsme jeli furt dál a dál, až se někteří pořád ptali, jestli už se raději nemají vrátit.

Výlet na minipouť, tyátr, goně a odběh do lomečku…

Tak jsme se konečně dokopali k celodence. Yeti měl teda krapátek zpoždění, paňmáma ho nechtěla pustit, ale Peťa zase vyjel hovno a já přetrhl řetěz.

Klasika je klasika.

Před týdnem tam vlezli samí fotři. Když to viděly děti, celý týden žadonily, aby se tam také mohli podívat. Tak proč ne, že jo…

Blátozní separatistická vánoční vyjížďka po kopcích čížovskovrážských s klouzavým závěrem na levém břehu.

 …odjeli na šumavu a celý víkend pobyli!

Zatímco E odjela na qildí bješkování, my T.A.M vyrazil s podporou Růžového komanda na paseky u Pasek. A samozřejmě hlavním atraktantem byla Tůba!

Bylo mrazivno, slunečno a sněhovno. Vytáhli jsme ozzidla kus od Písku a stálo to za to. Nejvíc asi ty první letošní buřty!

Holčičičí týdenní výlet na Olešnou.

Tak jsme po téměř třech letech vyrazili zase na Sendraž.  Peklu jsme se sice vyhli, ale zoočistec nás neminul. Nejlíp bylo stejně jako dycky na louce…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

Do Pasek je to přes písecké hory téměř přesně 12 kilometrů. Cestou tam na tahouna čeká 5 kopců, z toho dva echt nepříjemné. Ale dá se to udělat pod 45 minut. Jenže to, co předvedl od novodvorské Peťas, to už bylo fakt nechutné. No a to, co pak probíhalo na té šílené rouře, to už celkem zapadlo do stereotypu posledních čtyř týdnů. Odřeniny, spáleniny, špinavý huby a spinkák cestou dom…

Protože jsme neobyčejně zámožní a už nevíme, jak prachy víc roztočit, rozhodli jsme se, že si třeba pronajmeme na víkend Konopiště. A protože bychom se tam v té obrovské haluzně sami nudili, řekli jsme i Baronům by s námi jeli (oni jediní mají dle jména dostatečnou společenskou úroveň na to, aby mohli bydlet na zámku). Takže jsme si dosyta užili ticha hradu, pohodlí zámeckých postelí, mnoha koncertů v podhradí a také několika soukromých prohlídek expozic, páč mačkat se s ostatními podřadnými návštěvníky, to se nám fakt ekluje…

..fotky z akcí:

…fotky z prohlídky:

Přesně po roce jsme podnikli remake našeho prvního výletu do Svobodek. Tentokráte jsme sice šli odjinud a jinudy, takže loňskou trasu jsme zkopírovali sotva 12%, ale Procházkům je to jedno, protože si stejně mysleli, že jsme přesně takhle šli i minule. Ráno jsme měli krapet zpoždění, asi tak dvě a půl hodiny, a tak jsme kopec zdolali až za poledního žáru. Z pěti posádek se ovšem k vrcholu výpravy (hospody) dobraly jen dvě, ale těm to bylo stejně prd platné…

Byl to víkend mnoha ozzikilometrů a ještě více smrkovických lívanců!

Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…

Věru jsme to neplánovali, tedy když jeden nepočítá skajp hodinu před ozzirajdem samotným, ale přesně do roka a bez dne jsme zopakovali ozzirajd do držovský.

Sice v poněkud slabším obsazením, ale zase za totožné světelné atmošky… …konečně je tu zase jaro!

Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.

9 dospělých, 8 dětí, jeden Mikuláš a anděl, to slibuje pořádně hustou atmosféru!

Původně jsme měli jet do Prachatic, na vítání občánků jsme ovšem plán změnili na remake vrcovického opejkání buřtů. Ale protože někteří členové měli problém po vítání vstát, tak jsme nakonec jeli na půl cesty mezi ony dva původní cíle – Skočický vrch, alias Hrad…

Konec září a klasický profil dne – ráno nádherné, jasno, sluníčko. Poledne krásné, jasno, sluníčko a teplo. Odpoledne – vyrážíme na výlet, zatahuje se. Jsme na výletě – zataženo, fouká vítr a možná i začne pršet.

Naštěstí se ale s dobytým vrcholem opět Slunce vrátilo a bylo krásně až do tmy. A pak už na to nebylo vidět…

..tentokrát na téma 400g masa na třech grilech na osm způsobů..

V pátek odpoledne Bejčák a blitíčko. Sobota celý den na Hůrkách s komáry. A úterý odpoledne u zavřené hospody v Oldřichově. A ozzinauti pořád těžknou a těžknou…

Celý rok se člověk těší na dovolenou, tak dlouho se ten čas k ní vleče, a pak „frrnnkk“ a zas je jeden zpátky doma. Tentokrát jsme spolu s vlastníky červeného auta vyrazili za hustých dešťů na daleký sever. Týden jsme strávili kus od skal českého švýcarska, u zeleného bazénu a na starém gauči.. ..a skoro co den, to výlet!

Oslavná mnohodětičková gardenpárty na hradištském vrchu s dortem, bazénem, sekačkou, Tatrou 815 a Hanou Motanou

Židova strouha je známa jako poslední kus divoké a nespoutané přírody. (Tady za humny). Občas do ní někdo vstoupí. Občas se z ní někdy i někdo dostane zpět do civilizace. Po některých odvážlivcích se našly ohlodané kosti, po jiných jen falešné zuby. My jsme se do tohoto děsivého kaňonu vydali jako první s ozzíky a dětmi. Musí se přece tužit! Ač nám došla voda a brzy i jídlo, přežili jsme…

Tak tenhle odpolední ozzíkový zájezd jsme v podstatě vůbec neplánovali, a přesto jsme se na startu sešli v opravdu hojném počtu. 4 tažní, 3 dvojmístné, jeden jednomístný a celkem 6 dětí. Začátek jsme zvolili mírný a jemný, aby se nikdo neleknul, děti si nepřekously jazyk a vůbec abychom se nadýchali té svěží atmosféry po deštích, které konečně trochu narušily hicovou sérii předchozího týdne.

No, ale objevila se první větší loužička a hned se nám konvoj zmenšil. Po menším zakňouráníčku, ozzivším se z nejvytuněnějšího ozzíku se Yeti obrací a sviští dom. To my, drsní, pokračujeme dále, výše, na nejlehčí převod vzhůru podmáčenou lučinou až tam, kde z trnek ční k nebesům boubín. Zde okousáni muchidly, svačíme. Volá Yeera, který má nový ozzík, nový tahozzíkovač numa 29″ a který už na nás čeká ve Smrkanicích.. (v autě). Tak tam přejíždíme cestou necestou i loukou neloukou.

No a tam si děti hrají, kloužou se, houpou se a nebo si prostě jen berou hračky a vyhazují upečené dorty oknem dřevěného domečku…

My jsme si opravdu naivně mysleli, že tu paseku s neuvěřitelným výhledem na Písek najdeme..

Než jsme vyrazili, svítilo, lilo, svítilo a zase lilo. Takže vzdoušek byl čerstvoučkej, bahínko tak akurát a mouchy chutnaly čerstvě.

 Tak Áduš, všechno nejlepší!

Tak jako loni, i letošní poslední dubnový podvečer patřil rejům čarodejnickým. A stejně jako loni přišla po soutěžích a buřtech buřina.

Kdo by to byl řekl, že tady kousek, opravdu jen kousek, jsou taková pěkná místečka, kopečky, krpály a výhledy na Boubín. Ráno jsme naložili jsme ozzíky a v 9:30  se málem sešli na stanovených souřadnicích. Vystoupali jsme na kótu 640 a obklikou se opět vrátili zpět na souřadnice. Desetihodinový a osmikilometrový výlet jsme završili hranulkami na romantické zaplivané restaurační dvorku.

Rychlé kace bývají nejlepší. Od svolání do srazu uběhla sotva hodina, a tak jsme se v páteční půl pátou sešli na tradičním místě. Dokonce jsme se ani hodinu nedohadovali kam pojedeme a rovnou jsme vyrazili na tankec. V podstatě po stopách starých přesně 3 měsíce. Vyráželi jsme za plného slunce směrem na západ, ale už v loužích se setmělo a díky dvou menším technickým potížím (yeerovi už by měl někdo říci, že opakovaný vtip není vtipem) jsme dojezd směrem východním dávali opravdu na krev, pot a první kapky první letošní bouřky…

Málem to odnesl Hotel Biokrav! Naštěstí jsme na předposlední chvíli vybrali jako lokaci oslavy dvojitých dvaatřicátých narozenin Čajovnu u (kdysi) zeleného stromu. Zašili jsme se do separé v prvním patře, abychom s celkem sedmi dětmi nerušili hosty v dolních místnostech. Ale oni tam kupodivu, krom dvou hluchoněmých, ani žádní další nebyli! Nicméně si stejně myslíme, že ten barák statiku narušenou už měl!

O vík.e.ndu jsme se přesunuli do výkrmného tábora pod Hradem, ale ještě předtím jsme zinspektovali hřiště ve Smrkovicích. Konstatovali jsme naprosté selhání městkých služeb, které neprovedlo odstranění 15cm těžkého vodnatého sněhu, ani 10cm bahna pod ním. Kam ten svět spěje..

..dost bylo propracovaných víkendů! Naložili jsme ozzíky, naložili jsme je do vlaku a hurá do Vrcovic a hurá na kopec Sýkorku opéct buřty!

..srpnové podvečerní šplouchání řece. Takhle vypadají některá naše odpoledne, když je celý den horko. Tatínek přijde z práce, sedneme na kola a jedem na koupačku. A občas sebou někoho přiberem 🙂

Mimino se narodilo, z mámy hlavu vystrčilo, hned kouká, to je divnej sál, já jsem tvůj táta, říká táta, tebe jsem si přál..

Terezky třetí narozeniny oslavené na chatě v minisadu.

..koupačka na Cajsce a langošáky u Sulana – ideální letní popracovní odpoledne

..dopolední jízdy jsou super. Pro děti bublifuk, pro tatíky bernard..

(jako bonus – foto DUDLMATU 1.o)

..nejextrémnější počin z těch hodně extrémních! Jízda do Oldřichova a zpět! Evík zaskočen.

..jak jinak, než brutální vyjížďka na 5 bratrů..  ..dětičky se vypinkali, fotřici pokecali a vůbec bylo suprově..

Borkaman – synonymum nejtěžšího závodu planety. Jen ti nejotrlejší z nejdrsnějších mají dost psychických a fyzických sil na to, aby sedli do aut po střechy nacpaných výzbrojí a výstrojí a dojeli do nenápadné vísky jménem Borečnice. Ti, kteří se psychicky nezhroutí cestou, kteří přežijí i náročnou rozpravu pojednávající o smrtelných nástrahách tratě, ti se pak vydají v plén nemilosrdné jarní přírodě, jež plna vitální masožravé energie, nevydá těla odvážlivců zpět zadarmo. Ti, kteří přežijí celé útrapy sadisticky navržené trasy plné v podstatě nesplnitelných úkolů, mohou si gratulovat k tomu, že se vůbec vrátili zpět mezi normální nicnetušící lid, a je v podstatě naprosto jedno, na jaké umístění dosáhli. Zde totiž vyhrává každý, kdo se opovážil nechat si na předloktí napsat své číslo (to kvůli lepší identifikaci ostatků) a vydal ze sebe vše, co si žádá tato neopakovatelná sportovní výzva…

..páteční vyjížďka – opět extrém! Dojeli jsme až na hřeben pod Býčákem a tam jsme si (my chlapi) dali pivo.. (Tera je v tomhle případě nějaká měkká)

..zapomenuté fotky z rozhledny..

..jako já jsem si fakt myslel, že jsem rebel, když jsem si na vyjížďku pro vodu nevzal kanystr..

..nebejt toho, že jsme na pro ten bez vlastně vůbec nejeli, tak to byla neúspěšná výprava..

  ..pár fotéček ze dvou odpoledních mračnivých jízd s ozzíky..

 ..v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu jsme vyrazili s ozzíky. Nepršelo, pršelo a pršelo ještě víc.

..sobotní májový den byl tak trochu opakováním toho brzkojarního s buřty. Jen opačně. Dopoledne jsme jeli s Pyťou a Terou ozzíkově přes Hoorka a odpoledne s Parýzky sčíhnout průjezd parní mašinky přes červenský most.

..to co nikdy nikdo nepředpokládal se stalo skutečností! Dostali jsme se s ozzíky až na vrchol Mehelníku!!!

 ..ledově vichrovatá jízda nejen po zmrzlých polích.. ..led byl prakticky všude..

..čerstvě spadané listíčko a mrazivě teplý říjnový les kdesi za Držovem