KUKULÍN

Přicmrndul jsem se do brzké ranní vyjížďky píseckejma. Jako nechápu, proč jezdit sjezdy dokopce a výjezdy sjíždět, ale budiž. A ten přejezd loupežnického stolku, to je další levýlek.

Po třech letech jsme se vrátili na strakonicko. Červená, žlutá a zelená. Volyňka, Kbíl, epickej trejl a supr sjezd do Strakonic.  A na závěr opejkačka.

7:21 → SMS: „Dopoledni biking po pravem brehu Vltavy nad Podolakem ~ po zelene a podobne. Krabickou k Podolaku. V devet u me. Kdo prijede, prijede.“

~

9:04 → volá Ytt, že nestíhá
9:05 → přijíždí Ománek
9:20 → nakládáme
9:21 → nález prasklého drátu
9:31 → drát vyměněn na ulici
9:42 → návštěva Zed Marketu kvůli nějaký redukci na kartáček na zuby, nebo co
9:59 → vyjíždíme z Písku, jo, před desátou!
10:16 → řeší se vakl zadní omanovy stavby
10:27 → jedem
10:44 → lesem se ozývá strašlivý výbuch
10:55 → první zátoka
11:20 → druhá zátoka (pořád na dohled mostu)
11:58 → v nějakém zapomenutém kaňonu jednoho z potoků zjišťujeme, že dopolední rajd bude trvat ještě asi několik hodin
12:30 → každej už jsme asi 2× lehli
12:48 → další zátoky a výjezd na skály, začíná chcát
13:15 → předposlední zátoka a „posledních 500 m“ po stezkách
13:48 → dorážíme do „cíle“, Ch.O. pod Smolčí
13:58 → rychlopřesun Z5
14:25 → vlhké prdele jsou zpátky u Podoláku

Yííra má novej bydlík, Peťa adaptoval po patnácti letech barona, a tak jsme si řekli, že někde s hadima přespíme. A aby to bylo tutový, objel jsem nejprv pár lokací na bajku.

A tak jsme jeli po nějaké dlouhé době zase do Židoffky. Zvolili jsme optimalizovanou trasu, abysme byli zase brzo doma. A brodů není jen 13, jaxme si léta mysleli, ale fakt, že 22. Pilky jsme nakonec netáhli zbytečně, prořezali jsme jeden docela hutnej polom…

Vyrazili jsme s Bubuntem na rajd a hnedkoňc jarní výjezd na nejvyšší bod Pihor.

Vzali jsme hady na bajkovou vyjížďku!

Rychle domluvený rajd, na který nepřijel nikdo z pozvaných. No hlavně, že jsme se dozvěděli, že „tam dál už cesta nevede!!!“. Ale vede, ale vede, jen musíte mít pilku a občas vzít bajk na záda…

Vyqajzli jsme se na dezorienťák a vyrazili Krabičkou k výrobně piva ve Strakonici. Odsud jsme v počtu tří bajků a dvou brnd stoupali a stoupali strašlivými cestami až do Kraselova. Při sjezdu ke Drakovi v Kladrubech jsme na sebe nechali působit magičskou moc Božího kamene, který v lese vznikl po dopadu Božího hodu. Hadi neměli ani po 32 km dost a hřiště v podskalí tak zažilo nebývalý nápor prepuberťáků…

Zahájení jarní bajkové sezóny v opravdu velkém stylu! Průjezd špalírem tisícovky nadšených fanoušků na starym mostě, no kdo to má? Za Stašákem jsme jeli furt dál a dál, až se někteří pořád ptali, jestli už se raději nemají vrátit.

Napadl snížek, vyrazili jsme s Bubunťákem na rajd!

Famózní podzimní počásko vytáhlo naše bajky do lesa, k rybníkům, do kopců…

Rychlá běhemdžudí vyjížďka do kopce a zase z kopce…

Tak jsme se konečně dokopali k celodence. Yeti měl teda krapátek zpoždění, paňmáma ho nechtěla pustit, ale Peťa zase vyjel hovno a já přetrhl řetěz.

Volné sobotní odpoledne, pár rychlých SMS, zásah a zátah na strakonicko. Strašlivý, hrozivý výjezd na pokraji puknutí plic, výtečné polety loukami, výhledy z výhledu, švestky a ostružiny a závěrečný slet k Dudákovi.

Lucifer s námi konečně poprvé vyrazil na najtrajd! Zádušákem vzhůru, Zádušákem dolů. Na horizontu Bohuslavce hejno srn, nad tím Luna jak Luciferův luxomet. Chvíle ticha a nasávání neobyčejného okamžení. Pak prásknout do koní, půlkilem k řece a na buřta s cibulí…

Bylo nezvykle teplo, slunečno a mimojiné fotok.e.nično. I vyrazili jsme na bajk a vzali s sebou i optiku. No dál než k Rašínovi jsme opravdu nedojeli. A toho malýho fakana, co na rozviklaným bajku lítal 3x výš a dál, toho radši ani neukážem…

Tak zatímco loni i předloni jsme byli v Křemži, letošní ročník Setkání přátel a dětí tělocvikářů se konal u Nové Pece, hned na břehu jihočeského móře…

Krap nejel. Jýa nejel. Lukyňák nejel… …a dobře jim tak! Sedm hodin dřiny, 51km, mazlavě klouzavé bagno, křoviska, větviska, kopřiviska. Kalné vody až k přešmykači. No kdo by o to stál?!  (pozn. po dlouhé době opět vytažen vodotěsný fotostroj. A ještěže tak!)

To jsme jednou vymysleli, že zkusíme projet relikt tochovické vlečky na Orlík. Jedná se přibližně o 15km bývalé trati sloužící k zásobování stavby hráze. Na konci devadesátých let byly koleje vytrhány a od té doby vlečka pustne. Zarůstá. Mokvá. Prostě výzva pro drsné bajkery, kteří opovrhují cykloštezkou!

Pár nask.e.novaných diáků, patrně z roku 2004. Ďouride a krabova postýlka.

Krabova postýlka je konec jednoho kratičkého sjezdíku u Otavy, místo, které dnes již po vykácení stromů neexistuje, ale dopad tam býval celkem měkký. Pokud tedy nebyl dopad mířen na hlavu a nenásledovalo bezvědomí…

Blátozní separatistická vánoční vyjížďka po kopcích čížovskovrážských s klouzavým závěrem na levém břehu.

Byla noc, nad tichou Otavou Měsíc tiše zářil, a k.e.n celej od bahna, se nějak blbě tvářil…

Po roce opět na místě činu. Skupina maniakálních tělocvikářů a dětí, které nikdo nedokáže spočítat, protože se neustále množí. Výlety, rafty, katamarány, šlapadla, radiostopovačka, O.B. na K-J a mnoho dalších aktivit nahuštěných do jednoho týdne mezi Kletí a Klukem.

Letos se nám nějak přihodilo, že nám spadlo pořádání BORKAMANA do klína. Ani jsme se s Yiirou nenadáli a najednou jsme každou středu jezdili za Podolák k Písecké Smolči a gnozkovali terén. A pak doma vymýšleli nástrahy a kontroly a otázky a mapy a čísla a tak vůbec. A najednou přišel TEN VÍKEND, přijelo přes 70 lidí a téměř všichni vyrazili na trať nejtěžšího survivalu planety, který se jede s dětmi… 

Jaro dostalo po držce a do našeho kraje drze vrthlo léto. Prodloužený víkend jsme nijak neplánovali a užívali si vedra zcela bez okolků! Sobota výlet do kraje novoborkamanského, neděle na Budách, pondělí pokus o čarodejnice a první máj na kolech…

V rámci příprav Borkamana 2012 jsme vyrazili na gnozkaci terénu. A vyplatilo se, vytipované lokality celkem předčily naše očekávání!

Už jsme si mysleli, že letní celodenní vyjížďku letos nezvládneme, ale shoda okolností nám přihrála pod řídítka Židovku, a tak jsme si ji po pěti měsících zase vychutnali. A tentokráte dokonce ve jménu projektu VELO Gay (nebo tak nějak)…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

Melounojc alias Požilevelů si přivydělávají psaním románů do bajkových časopisů. A abychom viděli, jak profiredaktoři pracují, vnutili jsme se jim do vyjížďky, takže porád museli čekat, než zalepíme, než dojedem, taky na jídlo nám museli pučit, no prostě by to bez nás nezvládli!

Do Pasek je to přes písecké hory téměř přesně 12 kilometrů. Cestou tam na tahouna čeká 5 kopců, z toho dva echt nepříjemné. Ale dá se to udělat pod 45 minut. Jenže to, co předvedl od novodvorské Peťas, to už bylo fakt nechutné. No a to, co pak probíhalo na té šílené rouře, to už celkem zapadlo do stereotypu posledních čtyř týdnů. Odřeniny, spáleniny, špinavý huby a spinkák cestou dom…

V předvečer vylézajících hladů a škvírů jsme zažili bajkovou extázi v strouze zvané Židova.

Krab přišel zjara s takovým šíleným bajkovým nápadem. Že bychom jako jeli na Podolák a odtud po pravém břehu až do Týna, a potom zase zpět do Písku. Po vytrasování na mapách to ale bylo asi 80km terénem, a to bychom asi jaksi zjara nejspíše cípli. A tak jsme na první dubnový pátek vymysleli, že pojedeme do Hladné a pak už se uvidí. No ano, v Hladné jsme byli za hoďku a půl, ale v její blízkosti ještě taky za dvě hoďky a za dvě a půl hoďky.. .. .. ..

No prostě cesta po levém břehu Vltavy cestou NECESTOU, skrz křáčí a chobaždí, přes fjordy, rokliska, bahniska, brody, durchevá lesy i nekonečné lány až ku svatému Jánu nám zabrala mnoho dlouhých a těžkých hodin. Poté se ještě přesmýknout přes písecké hory zpět k Otavě a s hladovou klepavkou jsme se dostali až Xulanovi.

Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…

Věru jsme to neplánovali, tedy když jeden nepočítá skajp hodinu před ozzirajdem samotným, ale přesně do roka a bez dne jsme zopakovali ozzirajd do držovský.

Sice v poněkud slabším obsazením, ale zase za totožné světelné atmošky… …konečně je tu zase jaro!

S ninja-melouns family, na hřištích jsme pobyli.

Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.

Tradiční vánoční rajd opět v privátní skupině. Tentokrát ještě menší, než loni… …zato s cukrovím a rybí polívkou v Borce.

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny po směru hodinových ručiček.

Kryoterapeutická vyjížďka kolem teplárny proti směru hodinových ručiček.

V pátek odpoledne Bejčák a blitíčko. Sobota celý den na Hůrkách s komáry. A úterý odpoledne u zavřené hospody v Oldřichově. A ozzinauti pořád těžknou a těžknou…

Původně to mohla být i letní vyjížďka, nakonec jen klasická „vpůldruhýnamostě“, na druhou stranu nás pod tím svatým bylo v době odjezdu celých pět kusů! Sice to vydrželo sotva pět kilometrů (tedy sotva sedminu z celé trasy), ale i dětská snaha se počítá..

..kus před Temešvárem začaly z oblahy padat provazy vody, ale i tak jsme nakonec švestky a blumy ve vlastecké aleji po letech ochutnali.

Evýk chtěl mermomocí profimovat poslední krásnou sobotu, Kykill zase velmi správně dal přednost biku před nějakým festivalem, a tak jsme se dvěma ozzíky vyrazili kol řeky k jiné řece, odtud na jednu chalupu a z té zase na jinou chalupu. A zabralo nám to snad 7 hodin!

Je tomu už 9 let, co jsme se vydaly na poslední dámskou kolojízdu v tomto složení.. .. Medvěd, Banán, Dáša a já. Nyní našich 9 dětí drobet odrostlo a my jsme opět vyrazily. Tentokráte na Pálavu.  Nebudu to moc opisovat.. ..jedním slovem paráda.  Sluníčko, vinice, sklípky, hospůdky, koupačka, povídání.. ..jo a ty kola samozřejmě!

Tak tenhle odpolední ozzíkový zájezd jsme v podstatě vůbec neplánovali, a přesto jsme se na startu sešli v opravdu hojném počtu. 4 tažní, 3 dvojmístné, jeden jednomístný a celkem 6 dětí. Začátek jsme zvolili mírný a jemný, aby se nikdo neleknul, děti si nepřekously jazyk a vůbec abychom se nadýchali té svěží atmosféry po deštích, které konečně trochu narušily hicovou sérii předchozího týdne.

No, ale objevila se první větší loužička a hned se nám konvoj zmenšil. Po menším zakňouráníčku, ozzivším se z nejvytuněnějšího ozzíku se Yeti obrací a sviští dom. To my, drsní, pokračujeme dále, výše, na nejlehčí převod vzhůru podmáčenou lučinou až tam, kde z trnek ční k nebesům boubín. Zde okousáni muchidly, svačíme. Volá Yeera, který má nový ozzík, nový tahozzíkovač numa 29″ a který už na nás čeká ve Smrkanicích.. (v autě). Tak tam přejíždíme cestou necestou i loukou neloukou.

No a tam si děti hrají, kloužou se, houpou se a nebo si prostě jen berou hračky a vyhazují upečené dorty oknem dřevěného domečku…

My jsme si opravdu naivně mysleli, že tu paseku s neuvěřitelným výhledem na Písek najdeme..

Než jsme vyrazili, svítilo, lilo, svítilo a zase lilo. Takže vzdoušek byl čerstvoučkej, bahínko tak akurát a mouchy chutnaly čerstvě.

Popátý! Popátý!! Ale ve výjezdech jsme nechali plíce a ve sjezdech duši..

Rychlé kace bývají nejlepší. Od svolání do srazu uběhla sotva hodina, a tak jsme se v páteční půl pátou sešli na tradičním místě. Dokonce jsme se ani hodinu nedohadovali kam pojedeme a rovnou jsme vyrazili na tankec. V podstatě po stopách starých přesně 3 měsíce. Vyráželi jsme za plného slunce směrem na západ, ale už v loužích se setmělo a díky dvou menším technickým potížím (yeerovi už by měl někdo říci, že opakovaný vtip není vtipem) jsme dojezd směrem východním dávali opravdu na krev, pot a první kapky první letošní bouřky…

Jedna chuťovčička z prachu digitálního archívu.. ..Yeti a jeho famózní skok do budoucnosti!

Od té doby, co Oktan přešel do městské služby (=5×2 týdně Lipovka – Raab a zpět),  jsem na jeho komponenty v podstatě nesáhl. (Pryč jsou ty doby, kdy doba jízdy byla vyvážena dobou následné montáže). Jenže poslední dobou už prudké rozjezdy na křižovatkách smrděly skokem řetězu s následným rozkopnutím čéšky o představec. A jezdit po městě na malej tác není opravdu to pravé ořechové.

Read the rest of this entry »

První (a na dlouho jediná) letošní vyjížďka z počátku nového roku. První centimetry sněhu z několika dalších decimetrů padajících po další týdny a týdny. Byla to fajnová jízda, nebýt toho, že Yííra opět přetrh řetěz, mně vytekla vidle a Krábek rozšláp podrážku..

..ranní mrazivá jízda i s poTomky a manženou..

..protože jezdíme na bajkové vyjížďky jen zimě, konečně je tu nová galerka ze super jízdy kolem rybníka, lesem, orbou a kolem té lavičky, kterou Yeera rozsedl..

..koupačka na Cajsce a langošáky u Sulana – ideální letní popracovní odpoledne

..dopolední jízdy jsou super. Pro děti bublifuk, pro tatíky bernard..

(jako bonus – foto DUDLMATU 1.o)

..nejextrémnější počin z těch hodně extrémních! Jízda do Oldřichova a zpět! Evík zaskočen.

Ádi první bajková vyjížďka, a to hned až na Němec. (Což byla pro ní nuda, páč už tam byla, že?)

..jak jinak, než brutální vyjížďka na 5 bratrů..  ..dětičky se vypinkali, fotřici pokecali a vůbec bylo suprově..

..páteční vyjížďka – opět extrém! Dojeli jsme až na hřeben pod Býčákem a tam jsme si (my chlapi) dali pivo.. (Tera je v tomhle případě nějaká měkká)

..zapomenuté fotky z rozhledny..

..jako já jsem si fakt myslel, že jsem rebel, když jsem si na vyjížďku pro vodu nevzal kanystr..

..nebejt toho, že jsme na pro ten bez vlastně vůbec nejeli, tak to byla neúspěšná výprava..

  ..pár fotéček ze dvou odpoledních mračnivých jízd s ozzíky..

 ..v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu jsme vyrazili s ozzíky. Nepršelo, pršelo a pršelo ještě víc.

..sobotní májový den byl tak trochu opakováním toho brzkojarního s buřty. Jen opačně. Dopoledne jsme jeli s Pyťou a Terou ozzíkově přes Hoorka a odpoledne s Parýzky sčíhnout průjezd parní mašinky přes červenský most.

..po tom týdnu, kdy jsme pořádně nic nestíhali, jsme konečně s Máťou vyrazili na ozzibajk. Proběhl úspěšný test průjezdnosti hlavní části Václavských skal a také výjezdu po modré od Vápenice na Hradiště. No a tam jezdila motokára (už jen jedna) a přestalo pršet a bylo krásně!

..to co nikdy nikdo nepředpokládal se stalo skutečností! Dostali jsme se s ozzíky až na vrchol Mehelníku!!!

 ..ledově vichrovatá jízda nejen po zmrzlých polích.. ..led byl prakticky všude..

..zatím nejstudenější vyjížďka – krásných -10°C v démonicky perverzním zádušním hvozdu

..první vyjížďka roku 2009. Větrověsněživá cesta topěleckými lesy a nesmírně krutou divočinou kolem kančího potoku se závěrečným sjezdem od Vajaxu cestou k Postýlce s odklonem na běžnou úběžnou..

..první sníh, ledový vichr (z hor) a žlutá za Ovčínem

..čerstvě spadané listíčko a mrazivě teplý říjnový les kdesi za Držovem

Ranní bajking s Milošem „Melounem“ krásně nasvícenými píseckými horami.. ..a také první ostrý bajkový test malýho Penťy.