KUKULÍN

Odpoledne v Bavorově a to druhé tam, co obvykle.

…v tom vedru se fakt nedá nic jinýho…

Holčičičí týdenní výlet na Olešnou.

Po výletu do Bernardu jsme ještě zajeli k Parýzkojc na chatu. A co bylo supr, konečně jsme se dostali k tomu, že jsme spali ve stanu! No ale bez svíticích mků by to fakt nešlo. Mky jsou nutnost!

Danny pořádal slavnostní výstup v Humpolci, přímo na strážnici proti europivu, no a tak jsme tam tedy jeli. Nejdřív byl výstup, pak sestup a pak exkurze. I ochutnávka byla, sice jen na břáně navratnici, ale i tak – supr vejlet.

Týden pod Kletí,  na Kleti i za Kletí. Dvacet „dospělých“, dvacet dětí a jeden čičouch. Obrázkem proklik na normální fotky (zmenšitelné dle velikosti monitoru), a nebo tady ve velikosti 999.

Tak jsme po téměř třech letech vyrazili zase na Sendraž.  Peklu jsme se sice vyhli, ale zoočistec nás neminul. Nejlíp bylo stejně jako dycky na louce…

Tož tak, jedlo se, hodovalo, pilo…

Ve středu bývá obvykle hic. A proto jsme jeli vyzkoušet nový, čerstvě napodruze napuštění puchejřák. Díky tomu bubunťáci začli tahat zelený nudle a díky tomu, a také predikci hnusného povětří, jsme nakonec na dny volna nejeli s Parýzkojc do Zbraslavic, ale zpátky na Buda. Bylo rozkošné počasí, na listopad. Tedy krom středy, to bývá obvykle hic…

Klení, to je prostě ráj! Potom, co jsme se loni krapet spálili v Chřibské, jsme se letos opět vrátili do starých dobrých slepičích hor. A opět ve složení z prvního zdejšího pokusu, ovšem v poněkud hojnějším počtu. Veškeré dětstvo se vlastně přesně zdvojnásobilo. A hmotnost ozzíků taktéž. Tak se  skoro není co divit, že některé výlety byly naprosto krutodrsné a hustostrašné, takže se je ani nepodařilo dokončit (a mnohdy ani začít) v plném počtu. Hlavně, že počasí nám vyšlo a že jsme to přežili ve zdraví. No, a ti co blili, tak holt blili…

A pro staromilce tu máme galerku i v klasickém pojetí.

Melounojc alias Požilevelů si přivydělávají psaním románů do bajkových časopisů. A abychom viděli, jak profiredaktoři pracují, vnutili jsme se jim do vyjížďky, takže porád museli čekat, než zalepíme, než dojedem, taky na jídlo nám museli pučit, no prostě by to bez nás nezvládli!

Do Pasek je to přes písecké hory téměř přesně 12 kilometrů. Cestou tam na tahouna čeká 5 kopců, z toho dva echt nepříjemné. Ale dá se to udělat pod 45 minut. Jenže to, co předvedl od novodvorské Peťas, to už bylo fakt nechutné. No a to, co pak probíhalo na té šílené rouře, to už celkem zapadlo do stereotypu posledních čtyř týdnů. Odřeniny, spáleniny, špinavý huby a spinkák cestou dom…

Nejdřív jsme s Peťasem mysleli, že přilétnou SUPi, jenže SUPi nebyli a nebudou. A tak Bubunťák dostal Sputnika. A že na něm válí, hned první caiskojízdu zvládnul 16,5 kiláku. Kdo by to byl řekl?! No zato Ďuďu se předvedlo, neb čtyřikrát pustilo…

…kdyby někdo čekal a neměl…  (pište na „evadpp“ na centrum.cz)

Ádi druhé narozeniny jsme (byť o týden později) oslavili opět na heřmaňské exrůžové chatičce…

Protože jsme neobyčejně zámožní a už nevíme, jak prachy víc roztočit, rozhodli jsme se, že si třeba pronajmeme na víkend Konopiště. A protože bychom se tam v té obrovské haluzně sami nudili, řekli jsme i Baronům by s námi jeli (oni jediní mají dle jména dostatečnou společenskou úroveň na to, aby mohli bydlet na zámku). Takže jsme si dosyta užili ticha hradu, pohodlí zámeckých postelí, mnoha koncertů v podhradí a také několika soukromých prohlídek expozic, páč mačkat se s ostatními podřadnými návštěvníky, to se nám fakt ekluje…

..fotky z akcí:

…fotky z prohlídky:

Přesně po třech letech (jaká to ostuda) jsme jeli na tradiční třebčínské hody, do žlutého, řepkou vzkvétajícího srdce Hané. První večer jsme stihli slavnost s buřty, vatrou, kapelou, ohňostrojem a tombolou v Ohradě, sobotu jsme si užili (a někteří přetrpěli) návštěvu ZOlo a v neděli jsme se tak nějak už jen poflakovali (když jeden nepočítá 5 hodin v autě)…

Bubunťákova první školková besídka! Foceno zpoza rohu. A jako bonus, domácí hřiště, aneb jak se dá na 3 hodiny zabavit na 6ti metrech čtverečních, když je venku nechutně krásné májové počasí a psa by vyhnal.

…do Smrkovic jsme jeli zas.

Pro letošní pálení jsme změnili destinaci a odebrali do oblíbené knajpy za čističkou…

Přesně po roce jsme podnikli remake našeho prvního výletu do Svobodek. Tentokráte jsme sice šli odjinud a jinudy, takže loňskou trasu jsme zkopírovali sotva 12%, ale Procházkům je to jedno, protože si stejně mysleli, že jsme přesně takhle šli i minule. Ráno jsme měli krapet zpoždění, asi tak dvě a půl hodiny, a tak jsme kopec zdolali až za poledního žáru. Z pěti posádek se ovšem k vrcholu výpravy (hospody) dobraly jen dvě, ale těm to bylo stejně prd platné…

Byli jsme tam ve třech před třemi lety, a tak jsme si to zopákli i ve čtyřech. A bylo to fajn!

Páč jsme se na víkend rozdělili na T.A.M a E., neb E. jelo do Prahy, tak T.A.M vyrazilo na Buda. A v sobotu odpoledne jsme vyrazili na pohodovou interdivizní sešlost pod smolotelským komínem. Po jeho zdolání jsme zdolali i Makovou horu, kde tedy žádný komín bohužel není, ale aspoň je tam výhled do kraje…

Byl to víkend mnoha ozzikilometrů a ještě více smrkovických lívanců!

Přelom března a dubna byl ve znamení opravdového příchodu jara. V podstatě každý den jsme vyrazili ven a tak je tu pro ty otrlé galerka mnoha desítek fotek z asi sedmi různých vyjížděk, ozzirajdů a výletů…

Věru jsme to neplánovali, tedy když jeden nepočítá skajp hodinu před ozzirajdem samotným, ale přesně do roka a bez dne jsme zopakovali ozzirajd do držovský.

Sice v poněkud slabším obsazením, ale zase za totožné světelné atmošky… …konečně je tu zase jaro!

Takový běžný předjarní březnový týden…

S ninja-melouns family, na hřištích jsme pobyli.

Když jsme dojeli pod, netušili jsme, jak záludná bude ta nakloněná rovinka na vrchol. A byla hodně. Ale nahoře krásně foukalo, což někomu nebránilo v tom draka asi 78x upustit. A navíc tam byla i  zakopaná kešuna!

Krásné předjarní počasí nás donutilo naložit ozzíky svačinou a vyrazit vstříc dobrodružství, které na nás čeká hned za rohem. Hlavní cíl byl jasný, opéct si buřty a jako ideální lokace se nám zdála Pikárna, vršík s výhledem na stále ještě zamrzlý Řežabinec. Z osmi hodin venku byly sice jen necelé tři jízdy, ale ty stály za to. Na trase bylo totiž několik extrémních vložek,  šutráčím podložením budoucí silnice počínaje a 10cm hlubokým mazlavým bahnem konče.

Když už jsme dostali tu srandovní krabičku, která jednomu řekne kde naprosto přesně je (+-50m), tak díky tomu můžeme po odpolednách vyrazit ven a hledat pokladi…

Letos trochu se zpožděním, ale přeci!!

Leden alespoň po odpolednách a víkendech plný malých pidiakcí, které nám umožňují přežít dobu temna s nadhledem.

378 chlebíčků, 1,9 návštěv a tři jízdy taxíkem

387 dárečků, 19 návštěv a tři kila vánoček

Po třech letech a dvou dětech navíc jsme se zase jednou vypravili na návštěvu do osmiposchoďáku nad plovárnou.

Čtyřmístný bob hadr…

9 dospělých, 8 dětí, jeden Mikuláš a anděl, to slibuje pořádně hustou atmosféru!

Páč je poslední dobou hned tma, tak nikam nechodíme. Ale doma se občas dějou věci!

Tak takhle teplý listopadový vík.e.nd byl snad jen v roce 2002, kdy jsme s Krábkem vyrazili do novohradek! Tentokrát sice nebyl víkend tak akční a outhoumový, ale díky různým návštěvám a hlídání jsme za dva dny stihli komín, hospodu, obě babičky, návštěvu, procházku (Procházků ne, ty už s náma nechodí, od tý doby, co maj to nový bávo, tak místo lesa jezdí na skwoš, případně kolem náměstí), která byla nakonec jen vycházkou a několik hřišťat, z nichž už ani na jednom neměli točenou kofolu… …Ďuďu se rozjezdila, takže na svém motocyklu urazila více kilometrů, než asfaltem zdrsnělý Marosana.

Původně jsme měli jet do Prachatic, na vítání občánků jsme ovšem plán změnili na remake vrcovického opejkání buřtů. Ale protože někteří členové měli problém po vítání vstát, tak jsme nakonec jeli na půl cesty mezi ony dva původní cíle – Skočický vrch, alias Hrad…

Výlet do Plzně hned za dvěma cíli.

..alternativní MTV v dobřanském pivovaře. 12 intervýstupů, 73 piv a několik buřtů..

Za dva měsíce přijde Ježíšek!

Začalo to nevinně vycházkou do podzimní přírody a skončilo to šíleným rokenrolem na ložnicovém pódiu.

V takový krásný podzimní den by byla škoda nikam nevyrazit, a tak jsme se po obědě sebrali, naložili ozzík do ozzidla a vyrazili ke kapličce se svatým Vincencem, odkud to byl na vrchol hor kousínek. Sotva jeden spinkák. Cházkojc měli dorazit v podstatě hned za námi, ale jaksi jim to i se zkratkou kolem vrcholu trvalo několik hodin. Ale západ slunce tedy aspoň stihli…

Přelom prvních podzimních měsíců jsme strávili v jedné malé chaloupce s velkou zahradou, na kterou shlíží hned tři komíny. Dal by se tomu také říkat Sněm vedení plzdi a pidi za účasti prvních dam. V pátek nás Bouřka protáhl všemi periferiemi onoho rozkošného břasského městysu, z nichž na každé straně čučí nějaký ten konín. A věru, třeba i taková  cesta pro buřty se díky stvolu z cihel protáhne na dvě hodiny.

Na rychlo vymyšlený a domluvený víkend za hranice jihočeského kraje z důvodu toho, „že má být hezky a přece nebudeme tvrdnout doma“. Takže děda Komárek měl pravdu. Když se na chvilku vyčasilo, tak jsme na zakázku vylezli na Ferdinanda, způsobili policejní poplach (co, způsobili, to všechno ta „pani s kabelkou“), potom nějaké to dámičkovské lezení. No a v pondělí vzhůru na hrad a do zahrad…

Konec září a klasický profil dne – ráno nádherné, jasno, sluníčko. Poledne krásné, jasno, sluníčko a teplo. Odpoledne – vyrážíme na výlet, zatahuje se. Jsme na výletě – zataženo, fouká vítr a možná i začne pršet.

Naštěstí se ale s dobytým vrcholem opět Slunce vrátilo a bylo krásně až do tmy. A pak už na to nebylo vidět…

V pátek odpoledne Bejčák a blitíčko. Sobota celý den na Hůrkách s komáry. A úterý odpoledne u zavřené hospody v Oldřichově. A ozzinauti pořád těžknou a těžknou…

Máťa dostal od buddědy opravdickou topápěčskou svítičku jako mají Žakmilujutě a Venzo!!!

..ony mi ji ostříhaly! Holčičku culíkatou! 🙁

Po roce opět v městě platanů…

Jedna bývalá komínářka nás pozvala na nedělní návštěvu jejich chaťuny nedaleko za Příbramí. A bylo to tam věru fajné, trampošky, bazén a člun s labutěma…

Celý rok se člověk těší na dovolenou, tak dlouho se ten čas k ní vleče, a pak „frrnnkk“ a zas je jeden zpátky doma. Tentokrát jsme spolu s vlastníky červeného auta vyrazili za hustých dešťů na daleký sever. Týden jsme strávili kus od skal českého švýcarska, u zeleného bazénu a na starém gauči.. ..a skoro co den, to výlet!

Aduš jsme zanechali na chatě  a vyrazili na točnu, ze které startoval Škapárek v hoblíku. Ale ještě před tím jsme si pěkně prošli město, dali si mrzinku a tak vůbec užili krásného letního dne v půli prázdnin…

Sobota po obědě. Naložit děti do ozzíku a ujet během spinkáku co nejdále. Už jsme dlouho nebyli na Němci a dlouho tam zase nepojedem. Vypuštěný, rozbagrovaný, vykácený. Hrůza. Ještěže u Muflonů je takový pěkný posed, po kterém se dá lézt a kolem kterého se dá dobře zlobit. No a závěrečné makrely, joj!

Židova strouha je známa jako poslední kus divoké a nespoutané přírody. (Tady za humny). Občas do ní někdo vstoupí. Občas se z ní někdy i někdo dostane zpět do civilizace. Po některých odvážlivcích se našly ohlodané kosti, po jiných jen falešné zuby. My jsme se do tohoto děsivého kaňonu vydali jako první s ozzíky a dětmi. Musí se přece tužit! Ač nám došla voda a brzy i jídlo, přežili jsme…

Protože se několik mamin rozhodlo, že extraprodloužený víkend prožijí v ryze dámském kolektivu hrou na studentky, nezbylo manžílkům nic jiného, než se o své ratolesti postarat celých 5 dnů po svém. Náš T.A.M vyrazil směrem severním, na Buda. A bylo to supr řešení.

..jedna promaruškovská galerka.. 🙂

Konečně dovolená! Uf. Týden na chalupě v Týnčanech utekl rychleji než vzduch z toho nového bazénu na Budách. Kraj je to magický a v rozpuku léta i poněkud drsný, obzvláště pokud chce člověk projít, nebo snad dokonce projet po nepříliš využívaných turistických stezkách. Některé úseky by si s Dusky trackem nezadaly. Ale zas tam bylo TICHO!

Tak tenhle odpolední ozzíkový zájezd jsme v podstatě vůbec neplánovali, a přesto jsme se na startu sešli v opravdu hojném počtu. 4 tažní, 3 dvojmístné, jeden jednomístný a celkem 6 dětí. Začátek jsme zvolili mírný a jemný, aby se nikdo neleknul, děti si nepřekously jazyk a vůbec abychom se nadýchali té svěží atmosféry po deštích, které konečně trochu narušily hicovou sérii předchozího týdne.

No, ale objevila se první větší loužička a hned se nám konvoj zmenšil. Po menším zakňouráníčku, ozzivším se z nejvytuněnějšího ozzíku se Yeti obrací a sviští dom. To my, drsní, pokračujeme dále, výše, na nejlehčí převod vzhůru podmáčenou lučinou až tam, kde z trnek ční k nebesům boubín. Zde okousáni muchidly, svačíme. Volá Yeera, který má nový ozzík, nový tahozzíkovač numa 29″ a který už na nás čeká ve Smrkanicích.. (v autě). Tak tam přejíždíme cestou necestou i loukou neloukou.

No a tam si děti hrají, kloužou se, houpou se a nebo si prostě jen berou hračky a vyhazují upečené dorty oknem dřevěného domečku…

Nebejt exhibicionistických tužeb, tak jsme mohli to páteční a sobotní horko prožít někde v klidu, v lese, na samotě. No, ale takhle jsme holt museli být spalováni výhní města se žlutým obojkem kolem zápěstí a rozteklou zmrzlinou s kopečkem za patnáct v ruce. Uf.

Naprosto neplánovaně jsme vyrazili na bajkozzirajd, a to dokonce i s Edou, Liborem a malým Máťou. Ale já ten tankáč nevymyslel!! Takhle brzy po deštích..

Po propršeném týdnu konečně vylezlo sluníčko, obzory se zaostřily a protože bylo náhle vidět i do dalekých dálek, nebylo třeba tam jezdit. A tak jsme šli Xulanovi. Objevil se i Šitůfek a také Procházkojc, které kdybychom nevytáhli, tak snad celý víkend umývali okna…

Po delším plánování jsme našli konjukci jednoho víkendu, kdy bylo možné přemístit do Středohoří dlouhodobě zapůjčenou postýlku (ve které žádné díťátko snad nikdy nespalo). Je to magický kraj chmele, kopců a hrádků! A fymo se dá vzít kamkoliv…

Než jsme vyrazili, svítilo, lilo, svítilo a zase lilo. Takže vzdoušek byl čerstvoučkej, bahínko tak akurát a mouchy chutnaly čerstvě.

 Tak Áduš, všechno nejlepší!

V jednom inzoši jsme kápli na babí oko za hubičku. Takže jedna čistě nepravoúhlá galerka…

Na devátého máje každoročně připadá výročí  založení SČK. Díky Ungerhofovi Hugovi jsme se jako tradičně o den dříve mohli  podívat na morfolní trubínu v Dubenci. Vrcholu společně dosáhlo přes dvacet komínářů a komínářek.

No a po výstupu, se naše část divize podívala ještě na slavný vltavský meandr, kde snad již brzy bude stát nová tepelná elektrárna se 137m vysokým cihelným komínem.

Na mapě jsme našli bod, kde jsme ještě nebyli. Tak jsme tam vyrazili. Nikoho jsme nepotkali. Nikdo tam nebyl. Jen černý čuník nám přeběhl přes cestu…

Tak jako loni, i letošní poslední dubnový podvečer patřil rejům čarodejnickým. A stejně jako loni přišla po soutěžích a buřtech buřina.

Kdo by to byl řekl, že tady kousek, opravdu jen kousek, jsou taková pěkná místečka, kopečky, krpály a výhledy na Boubín. Ráno jsme naložili jsme ozzíky a v 9:30  se málem sešli na stanovených souřadnicích. Vystoupali jsme na kótu 640 a obklikou se opět vrátili zpět na souřadnice. Desetihodinový a osmikilometrový výlet jsme završili hranulkami na romantické zaplivané restaurační dvorku.

Byl to věru náročný víkend. Přijde jaro a člověk se může přetrhnout. V sobotu hřiště, maso, buřty, pivo, hřiště, kofola a spousta nachozených kilometrů s tlačením ozzíku. V neděli pro změnu ozzík v tahu a bahnění se směrem Xudoměři. Odtud na Hoorka a pak teprv dom. Ještě dneska se z toho léčíme a ozzík pořád ještě stojí zabahněn v předsíni. Není kdo by ho uklidil.

Na bochánky a sek.e.nou tradičně pod Hrad. Dokonce jsme ani pořád jen nejedli, neb jsme pokořili vrchol Chlumu, ba jsme i dobili nějaký ten boubín. Vlastně dva, načež ten druhý Spajdrmet dobil nosem.

Dne druhého dubna jsme narušili sérii ozzíkové avyváže, neb jsme místo o pět kilo těžšího Jakomarosany (t.č. Spajdrmet) naložili známého rychloplazivce (no dobře, už chodí) Wencu, který utvořil vhodný gravitační protipól naší B!.  Ani v nejostřejších zatáčkách, ba ani na nejkořenovatějších kořenech se děti nepodařilo vyklopit, takže test se vydařil.

Udeřilo plnohodnotné jaro. Když se konečně Evík rozhodla co si vezme na sebe na kolo do drsného jarního blátivého nemilosrdného terrainu(nakonec pro sichr ty nejodrbanější elasťáky, které se již cestou tam rozpadly), mohli jsme směle vyrazit směrem třeba na sever. No prostě pro začátek něco po rovině. Nesmí se ty jarní rozjezdy moc přehánět…

Přišlo jaro! Jakomarosana si poprvé vyzkoušel jízdu na rampě a Ádě plnohodnotné místo k sezení v ozzíku. Nedělní výlet na Buda byl pak jen sladkou tečkou za prvním víkendem s vlahým vzduchem a sněhem schovaným v již jen temných místech bez slunce.

Už je s nima fakt prča.. ..stačí je jen vypustit do vany a o zábavu na zbytek večera je postaráno!

Mánie polymerové hmoty se zcela a jistě rozlézá už i mimo náš byt. Tentokráte se ženy dohodly na kurzu patlání v bytečku nad Otavou. Z té plastické hmoty si vyrobily patrně i špunty do uší, neb ani dětský rykot je nedokázal od ní odtrhnout..

Je fajn se občas posunout dál. Takže po první kukulíní verzi na vcelku zoufalém zdarmwebu a po plné verzi již na vlastní doméně je tu třetí, interaktivně dynamická verze kukulína. SLOVOTISK je i po zatím vcelku mělkém průzkumu naprosto k.e.niální a nechápu, jak jsme bez něj mohli žít!!!

Je jasné, že zatím to tu má nějaké mouchy, občas i masařky, třeba některé starší, hromadně vkládané galerky se neotevírají v nových oknech, ale je také jasné, že proti těm pár mouchám stojí celkem macatá armáda pavouků, kteří tkají tuhle parádně propletenou síť.

A velké díky „CtrlCCrtlVGuRuovi“ Krabovi za prosekání se některými obzvlášť tuhými liánami!

Tak dneska jsme museli na helmu přidělat „dejchání“, protože i Marosana má na helmě „dejchání“. Výhodou je, že se takové dejchání na bajku obejde bez bomb, takže míra údivu kolemjdoucích není až tak vysoká a jízda nemá zbytečná zdržení způsobená vypadávající hadičkou.

Holt jsou to ty následky výchovy spíše kvalitními bajkovými filmy, než vílou Amálkou.

Málem to odnesl Hotel Biokrav! Naštěstí jsme na předposlední chvíli vybrali jako lokaci oslavy dvojitých dvaatřicátých narozenin Čajovnu u (kdysi) zeleného stromu. Zašili jsme se do separé v prvním patře, abychom s celkem sedmi dětmi nerušili hosty v dolních místnostech. Ale oni tam kupodivu, krom dvou hluchoněmých, ani žádní další nebyli! Nicméně si stejně myslíme, že ten barák statiku narušenou už měl!

O vík.e.ndu jsme se přesunuli do výkrmného tábora pod Hradem, ale ještě předtím jsme zinspektovali hřiště ve Smrkovicích. Konstatovali jsme naprosté selhání městkých služeb, které neprovedlo odstranění 15cm těžkého vodnatého sněhu, ani 10cm bahna pod ním. Kam ten svět spěje..

..babička pohlídala, takže jsme konečně, po šesti týdnech pod sněhem, vyrazili na běžky. (A hlídala vydatně, páč Máťa usnul už v půl šesté cestou dom!!!)

..třikrát trojitá oslava narozenin Housenek a Máti..

Třetí narozeniny! Toto letí.. ..za chvíli snad bude šprtat k maturitám.

..půlka ledna a tolik sněhu! Fotky z jednoho víkendu..

Silvestrovské oslavy v širokém kruhu kamarádivém.. ..a deštivá novoroční vycházka.

..První Matýskovo maškarní. Potáceč byl zprvu trochu nesmělý a chtěl domů. Brzy to však i s Bětuškou alá havajskou tanečnicí rozjeli a vydrželi až do konce.

..ranní mrazivá jízda i s poTomky a manženou..

Přišli k nám Procházků, ale nepřišli procházkou, přijeli autem.

Štědrý večer nastal…

..Vánoční besídka u Krábků. Přišli i ONI a Jejich jendočlenný fanklub..

..po opravdu hodně dlouhé době jsme před Vánoci uznali, že pro letošek je s naší monstrózní rekonstrukcí konec, a tak jsme dali dohromady takovou menší časosběrnou galerku od července do prosince..