KUKULÍN

Aduš jsme zanechali na chatě  a vyrazili na točnu, ze které startoval Škapárek v hoblíku. Ale ještě před tím jsme si pěkně prošli město, dali si mrzinku a tak vůbec užili krásného letního dne v půli prázdnin…

Oslavná mnohodětičková gardenpárty na hradištském vrchu s dortem, bazénem, sekačkou, Tatrou 815 a Hanou Motanou

Protože se několik mamin rozhodlo, že extraprodloužený víkend prožijí v ryze dámském kolektivu hrou na studentky, nezbylo manžílkům nic jiného, než se o své ratolesti postarat celých 5 dnů po svém. Náš T.A.M vyrazil směrem severním, na Buda. A bylo to supr řešení.

Tak tenhle odpolední ozzíkový zájezd jsme v podstatě vůbec neplánovali, a přesto jsme se na startu sešli v opravdu hojném počtu. 4 tažní, 3 dvojmístné, jeden jednomístný a celkem 6 dětí. Začátek jsme zvolili mírný a jemný, aby se nikdo neleknul, děti si nepřekously jazyk a vůbec abychom se nadýchali té svěží atmosféry po deštích, které konečně trochu narušily hicovou sérii předchozího týdne.

No, ale objevila se první větší loužička a hned se nám konvoj zmenšil. Po menším zakňouráníčku, ozzivším se z nejvytuněnějšího ozzíku se Yeti obrací a sviští dom. To my, drsní, pokračujeme dále, výše, na nejlehčí převod vzhůru podmáčenou lučinou až tam, kde z trnek ční k nebesům boubín. Zde okousáni muchidly, svačíme. Volá Yeera, který má nový ozzík, nový tahozzíkovač numa 29″ a který už na nás čeká ve Smrkanicích.. (v autě). Tak tam přejíždíme cestou necestou i loukou neloukou.

No a tam si děti hrají, kloužou se, houpou se a nebo si prostě jen berou hračky a vyhazují upečené dorty oknem dřevěného domečku…

Nebejt exhibicionistických tužeb, tak jsme mohli to páteční a sobotní horko prožít někde v klidu, v lese, na samotě. No, ale takhle jsme holt museli být spalováni výhní města se žlutým obojkem kolem zápěstí a rozteklou zmrzlinou s kopečkem za patnáct v ruce. Uf.

Celoodpolední besídka Zipu v kulturním domě.

Po propršeném týdnu konečně vylezlo sluníčko, obzory se zaostřily a protože bylo náhle vidět i do dalekých dálek, nebylo třeba tam jezdit. A tak jsme šli Xulanovi. Objevil se i Šitůfek a také Procházkojc, které kdybychom nevytáhli, tak snad celý víkend umývali okna…

Po delším plánování jsme našli konjukci jednoho víkendu, kdy bylo možné přemístit do Středohoří dlouhodobě zapůjčenou postýlku (ve které žádné díťátko snad nikdy nespalo). Je to magický kraj chmele, kopců a hrádků! A fymo se dá vzít kamkoliv…

 Tak Áduš, všechno nejlepší!

V jednom inzoši jsme kápli na babí oko za hubičku. Takže jedna čistě nepravoúhlá galerka…

Tak jako loni, i letošní poslední dubnový podvečer patřil rejům čarodejnickým. A stejně jako loni přišla po soutěžích a buřtech buřina.

Byl to věru náročný víkend. Přijde jaro a člověk se může přetrhnout. V sobotu hřiště, maso, buřty, pivo, hřiště, kofola a spousta nachozených kilometrů s tlačením ozzíku. V neděli pro změnu ozzík v tahu a bahnění se směrem Xudoměři. Odtud na Hoorka a pak teprv dom. Ještě dneska se z toho léčíme a ozzík pořád ještě stojí zabahněn v předsíni. Není kdo by ho uklidil.

Dne druhého dubna jsme narušili sérii ozzíkové avyváže, neb jsme místo o pět kilo těžšího Jakomarosany (t.č. Spajdrmet) naložili známého rychloplazivce (no dobře, už chodí) Wencu, který utvořil vhodný gravitační protipól naší B!.  Ani v nejostřejších zatáčkách, ba ani na nejkořenovatějších kořenech se děti nepodařilo vyklopit, takže test se vydařil.

Udeřilo plnohodnotné jaro. Když se konečně Evík rozhodla co si vezme na sebe na kolo do drsného jarního blátivého nemilosrdného terrainu(nakonec pro sichr ty nejodrbanější elasťáky, které se již cestou tam rozpadly), mohli jsme směle vyrazit směrem třeba na sever. No prostě pro začátek něco po rovině. Nesmí se ty jarní rozjezdy moc přehánět…

Přišlo jaro! Jakomarosana si poprvé vyzkoušel jízdu na rampě a Ádě plnohodnotné místo k sezení v ozzíku. Nedělní výlet na Buda byl pak jen sladkou tečkou za prvním víkendem s vlahým vzduchem a sněhem schovaným v již jen temných místech bez slunce.

Už je s nima fakt prča.. ..stačí je jen vypustit do vany a o zábavu na zbytek večera je postaráno!

Tak dneska jsme museli na helmu přidělat „dejchání“, protože i Marosana má na helmě „dejchání“. Výhodou je, že se takové dejchání na bajku obejde bez bomb, takže míra údivu kolemjdoucích není až tak vysoká a jízda nemá zbytečná zdržení způsobená vypadávající hadičkou.

Holt jsou to ty následky výchovy spíše kvalitními bajkovými filmy, než vílou Amálkou.

Málem to odnesl Hotel Biokrav! Naštěstí jsme na předposlední chvíli vybrali jako lokaci oslavy dvojitých dvaatřicátých narozenin Čajovnu u (kdysi) zeleného stromu. Zašili jsme se do separé v prvním patře, abychom s celkem sedmi dětmi nerušili hosty v dolních místnostech. Ale oni tam kupodivu, krom dvou hluchoněmých, ani žádní další nebyli! Nicméně si stejně myslíme, že ten barák statiku narušenou už měl!

O vík.e.ndu jsme se přesunuli do výkrmného tábora pod Hradem, ale ještě předtím jsme zinspektovali hřiště ve Smrkovicích. Konstatovali jsme naprosté selhání městkých služeb, které neprovedlo odstranění 15cm těžkého vodnatého sněhu, ani 10cm bahna pod ním. Kam ten svět spěje..

..třetí taneční vystoupení v kulturáku..

 Loni byl Mikuláš u Fíků, letos přišel k nám. Jak on to jenom ví, kam má vlastně přijít??

..krásné, leč větrné, podzimní odpoledne. V závětří za lesem jsme vybalili deku, kafíčko, šušenčičky a zatímco Mates spal, jsme se oddávali sladkému nicnedělání. Poté jsme se spíchli s Fíkama na Bejčáku a proběhlo pouštění draků takřka do roztrhání těl (těch draků samořejmě). Naše Raketa vydržela podstatně déle než Fíkojc Bubunta. Bylo to velice poetické odpoledne.

..Protivínské slavnosti. Nejeli jsme sami. Stavil se u nás Robert s rodinkou, najedli jsme se a vyrazili. Sobota jako vymalovaná. Podívali jsme se na dvě pohádky Víti Marčíka, poslechli si roztomilou Heidi Janků, úžasné Javory, pohráli si na hřišti, zhltli trdelníky….prostě paráda. Nemluvím o tom, že jsme potkali spoustu příjemných známých…

Dětičky, hřišťata, dětičky..

..srpnové podvečerní šplouchání řece. Takhle vypadají některá naše odpoledne, když je celý den horko. Tatínek přijde z práce, sedneme na kola a jedem na koupačku. A občas sebou někoho přiberem 🙂

Mimino se narodilo, z mámy hlavu vystrčilo, hned kouká, to je divnej sál, já jsem tvůj táta, říká táta, tebe jsem si přál..

Skvělá, ač mírně propršená, dovolená ve vojenském újezdě.

..výprava za Princeznama na zámek Hluboká. Naprosto nechutná koncentrace princezen na metr čtvereční. Šílené vedro, nedejchatelno.. …díky těmto faktům jsme se sebrali a jeli k segře do Milevska k bazénu, kde jsme strávili příjemné dva dny nicneděláním… Jo a k.e.n s tím nemá nic společného 🙂

Terezky třetí narozeniny oslavené na chatě v minisadu.

..nedělní výlet s Karfíkojc rodinkou na Zvíkov, zakončený zákuskami na Boudách..

Ádi první bajková vyjížďka, a to hned až na Němec. (Což byla pro ní nuda, páč už tam byla, že?)

Borkaman – synonymum nejtěžšího závodu planety. Jen ti nejotrlejší z nejdrsnějších mají dost psychických a fyzických sil na to, aby sedli do aut po střechy nacpaných výzbrojí a výstrojí a dojeli do nenápadné vísky jménem Borečnice. Ti, kteří se psychicky nezhroutí cestou, kteří přežijí i náročnou rozpravu pojednávající o smrtelných nástrahách tratě, ti se pak vydají v plén nemilosrdné jarní přírodě, jež plna vitální masožravé energie, nevydá těla odvážlivců zpět zadarmo. Ti, kteří přežijí celé útrapy sadisticky navržené trasy plné v podstatě nesplnitelných úkolů, mohou si gratulovat k tomu, že se vůbec vrátili zpět mezi normální nicnetušící lid, a je v podstatě naprosto jedno, na jaké umístění dosáhli. Zde totiž vyhrává každý, kdo se opovážil nechat si na předloktí napsat své číslo (to kvůli lepší identifikaci ostatků) a vydal ze sebe vše, co si žádá tato neopakovatelná sportovní výzva…

..o co nesmí naprosto žádný otec přijít? (Neřkuli přijít pozdě). O představení kultovního kroužku s účastí svého potomka!

..páteční vyjížďka – opět extrém! Dojeli jsme až na hřeben pod Býčákem a tam jsme si (my chlapi) dali pivo.. (Tera je v tomhle případě nějaká měkká)

Velkolepá hromadná dětská expedice kolem Zelendárek spojená s opékáním her a hraním buřtů!

..jako já jsem si fakt myslel, že jsem rebel, když jsem si na vyjížďku pro vodu nevzal kanystr..

..tohle je prostě životní koloběh, co je čisté, musí se ušpinit. A co je ušpiněné, nechce se umýt.

..nebejt toho, že jsme na pro ten bez vlastně vůbec nejeli, tak to byla neúspěšná výprava..

..tak tohle byl teda trip za fšechny prachy! Kdo by to byl řekl, že z normální tuctové výpravy na rybník Němec vyleze takovej servajvl. Ne zdaleka všechny cesty totiž vedou na Němec. Také jsme zjistili, že s dětmi se 4km jdou 3 hodiny, ale když jde do tuhého, dají 3 kiláky zpátky za necelou půl hoďku!

  ..pár fotéček ze dvou odpoledních mračnivých jízd s ozzíky..

..Áďa poprvé na Budách a taktéž vůbec poprvé v ozzíku..

 ..v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu jsme vyrazili s ozzíky. Nepršelo, pršelo a pršelo ještě víc.

 ..nedělní odpoledne bylo tak ukrutně líné, že jsme sotva došli z hřiště u Maliřskejch k Malířskejm a zpět..

..to co nikdy nikdo nepředpokládal se stalo skutečností! Dostali jsme se s ozzíky až na vrchol Mehelníku!!!